PÍSEŇ O NÁHLE OŽIVLÝCH

Antonín Sova

PÍSEŇ O NÁHLE OŽIVLÝCH
Rozsévač obhléd’ setbu vsetou, však pomodlil se raději. Vzkříšením věčným hroby kvetou a srdce živých nadějí. Co kvést má, zkvete, a co zajde, to obětní je tvůrci daň, pokorná, sladká, kterou najde zkoušené srdce, zkrotlá skráň. Snad ani mrtví nespí v rově, ta nejdražší daň z životů. Vždyť v každé písni skřivánkově procitnou. V srdci tlukotu. 53