ROZSÉVAČŮV ZPĚV

Antonín Sova

ROZSÉVAČŮV ZPĚV
Je hlína země měkká a zmládla jarní lidskou hořkou krví. Jeť doba má, já již jdu. Já kráčím v městech, v polích prvý. Jak před tisíci lety jsem míru Bůh i kvasu bouřlivého a símě rozhazuji, v němž jednota a zárodek spí všeho. A v témže rozhození já símě lásky nové obnovuji i rudou, jak svět starou vzpouru současně nítím, živím, rozžehuji. Tak mezi hlídači tu dvěma tvůj zápas nikdy neustává, člověče, v zem tvá vzrůstá noha i láska tvá i tvoje sláva. 71