BÁSNÍKOVI DNEŠKA
Těžko je pozdvihnout bídy kříž
nejupracovanějších, smutných.
Ty máš tak pěstěné nehty, ty sníš.
Dobrý básnílku,
revoluce je ti slovní hra,
sensací je ti krveprolití,
tobě je nemožno činem ubíti
k smrti co určeno, umírá.
Nad dobro lidí miluješ
pouze jen dobrácké svoje sny,
sobe sám stačíš si, honosný.
Za babským žvastem, horečkou valut,
výkazy bank a triumfy kopáčů,
za světem z milosti trpěným
pokyny spekulujících boháčů,
šouráš se teprve ty
se svým obdivovaným jazz-bandem;
všichni se smějí, jak jsi hloupý,
pouťovým brakem že každý tě koupí.
Za Darwinova silného jedince
kolektivní svět rodí sílu
v porodu těžkém.
A ty? jak had se svlékáš v chvilincechvilince,
talentek malý se do pestrých cupuješ dílůdílů,
abys pobavil
exotickými tanci
dobrodince zbohatlé, snoby k bídě hluché,
73
ale ne ony bratry, dělníky prostoduché,
čekající tvých prostých slov
jako božího daru k nejhubenějšímu žvanci.
Hraj si se svými vyumělkovanými světy;
boháč jich nepotřebuje, dělník jim nerozumí.
Za límce přitáhnem před soud viníky,
s hysterickými po revoluci výkřiky,
lenošně když tak udivovat umí
kavárnu pod kouřem modravým,
programem tuze křiklavým.
Třeba nám silného slova je daru.
Do boku Kristova prst svůj vložit.
Květinu novou růst vidět na suchopáru.
Živoucí vodou ducha ožít.
74