ZNOVUZROZENÍ
Slunno a usměvavo je po těžkých dnech
na zaslíbených obětních darech zkázy,
na vyvřelých ostrovech.
Denně se otřásají ve chvíli nečekanou,
denně hrůza číhá a odhodlaná smrt
prodírá se i zamčenou branou.
Slunno a ticho je v srdci mém.
Navyk' jsem z pobořených útulků
zachránit se s nejmenším hořem,
maličký domek zas zroubit
za větrnou skálou, za rozbouřeným mořem,
v každý den znovu,
v každý čas, ať jarní je rovnodennost,
anebo zimní slunovrat.
Úzkou stezkou se dovedu prodírat.
Na výšinu větrnou, kde lidský obhlížím rod,
abych zřel zázrak, že ti, kdož zbyli živi,
rukama objímají svět,
živly rozmetaná svá mraveniska
staví zas, pustinou život že výská,
v pokorném čekání na první strom, až zesílí, zkvete,
první až zardí se zase plod.
Chvíle za chvílí, za roky rok...
Člověk je věčný. Vždyť za samým bohem
v nekonečno se vydal jeho krok.
100