TŘI SOUHVĚZDÍ SMRTI

Antonín Sova

TŘI SOUHVĚZDÍ SMRTI
Když náměstí světly planou, ten, kdo má domov, ten všude uslyší hudbu hrát, ten může si vybrat přátele, z mísy hluboko brát, ten může si odvésti na lože ženu milovanou a každý den dobrým být může a dobro rozdávat. Ten někdo však, bezejmenný, kdo nemá hlavu kam položit, a koho žena s dítětem po boku tíží nad kameny, že naděje pomalu, ale jistě umírají, když od Ananiáše ho ke Kaifášovi posílají a kříž svůj tuší, jak na smrt ten souzený Svatý Žid, tu bez příbytku a bez práce, s hladem v břiše se plížejí v pokoutní ulici lidské stíny tiše, a jsou to ta smrti tři souhvězdí, jež vedou je podél domů a plotů až ke hřbitovní zdi. 103

Kniha Za člověkem (in Dílo Antonína Sovy, svazek 22) (1930)
Autor Antonín Sova