NA PŘECHODU
Rozházené to předměstské křídlo,
doupě, jež dosud se nestele.
Se stráně v řece se domků sto shlídlo,
v zahrádkách nahé jsou, veselé.
Z pomalovaných zdí čiší k střechám
strakatá reklama z plakátů.
Vlak si tu kouřem odfouk: spěchám.
Veselost syrová zívá tu.
V zahrádkách domky černají,
dvorečky, altánů zšedlé stříšky.
Signály dráhy se zvedají
a zas klesají se své výšky.
Drobné dál vily buržoů jsou,
garáže, kolny, stáje a sklepy.
Linie políček s tenisovou hrou,
jakéhos parku nárys velkolepý,
A přece si synové zhnusili
příbytky otců, dobrodějů.
Budoucnost jinou si vkreslili
v plující oblaka zítřejších dějů.
107
Nesmírný blok přec prázdný je, čeká
na důvtip geniů, na práci.
Energie tu rozbitá těká,
k otcům ni k synům se nevrací.
Rozkol a nedůvěra číhá
v rozcestí mezi otci a syny.
Revoluční svůj odboj zdvihá
na lidství pohled a na svět jiný.
108