TĚŠÍNU
Těšíne, Těšíne,
salony polskými skrádaný nám Těšíne,
za úsměvy krásných a duchaplných paní!
Za Chopinových mazurek vyhrávání,
lstivostmi stančíků i vraždami luzy zločinné!
Těšíne, černé ty podzemní peklo,
tolik kde naší nejdražší krve se vsáklo a vteklo!
Tolik děl pracovalo
z Paříže vystrčených až za Kyjev Varšavou,
starou zášť účtujících děl vášní až churavou,
zpupného vladaříčkování nenávistné halló!
Proti Moskalům! Hrr! Proti Moskalům!
Tolik též vražedných, zločineckých výjevů,
tolik též diplomatických, lstivých úsměvů
podle čachrovalo
s vnuky Husitů ramenářstvím svým nekacířským,
nadnášelo se aristokracií štítivou!
Snad jste zaspali, že se smlouváte, spáči
s násilnickými, schytralými hráči,
po sta let co jste drželi, mívali,
že vám špatnou hrou uniká – že jste prohráli,
a že v přátele slepá, otrocká důvěra
papírový je cár a že straší zas, příšera!
151
Těšíne, Těšíne, zločinně zbořili k bratřím most,
třikrát kdo zapřeli spravedlnost.
Vzkřísili bezpráví, aby ho zradili,
lhali, by ozval se lidu hlas.
Spravedlnost když zabili,
dělením chtěli by okrásti vás.
Ale kdo dělit se bude, zpozdilý, zpozdilý,
žebráckou hůl ten zdědí v týž čas.
Těšíne, Těšíne,
Těšíne, nemáš-li ranou být otevřenou a růst,
ozvi se mocnými hlasy nás všech, nás všech, nás všech,
modlitba za právo Evropou, leť jak mohutný dech,
všech nás, o naděj poslední zrazených srdcí a úst.
152