PODMÍNEČNÁ LÁSKA
I.
Sníh visí ve vzduchu v popela dešti
a vrány nad městem zimu věští.
Mé srdce stiskla ruka všech věcí loudavá,
tak jako když myšlenka světlá prohrává.
Jen karnevalových mumrajů střídá se řad.
Leč nový se nikde nerodí řád.
Pár ješitů o prestiž v boj se dává,
a národ se po tmě sám vychovává,
že nazpět jdou věci, co toužilo, trápítrápí,
nic nevěští advent, nic nepřekvapí.
Jen to, že svítit jdou voji zadnímu
ti, kdož mají v hlavě včerejší tmu.
II.
Má svět být nově přeorán
radlicí spuštěnou do srdcí ran.
A mají se zjasnit čel chmurné vrásky,
bdít bratrské ruce ve jménu lásky.
Má ohřát se každý na výhni pracovité,
až pod kotly světa, dělníci radostní, zatopíte.
A pro všecky mají se ozvat lásky zákonem
ukrytí ve všech srdcích slavíci přede dnem.
157
III.
Zas vzduch je dnes těžký, zesinalý,
z komínů černou krví se valí.
Cos mělo se státi, však činů je málo a málo hlav,
žongléři Urození neupokojili dav.
Svár zlata a robotnických stonů
jak včera, jak za dob faraonů.
Chceš lásku a vháníš ji ve světy
zas césarskou mocí a dekrety.
Svět nepotřebuje divů a proměn v Káni,
ni kázání na břehu, smilování.
Dnes radia vlna zpívá, svět opíná telegraf
a přece je silného činu třeba, by zmocnil se hlav,
podepřel víru v život a rozmetal klamy:
tož zástupy nasytil chleby a rybičkami.
IV.
Svým dárcem se musí celá společnost stát
a nesmí se vytáčkou vykrucovat.
Je zbabělý, kdo se cynicky šklebí
a starat se jiným dá o rybičky a chleby.
Sám za pecí doma sedět a chrápat,
jen návrhy dávat, jak rybičky lapat.
A čekat, až zatroubí na revoluční kov
tam v Moskvě sádlem již zarůstající Oblomov.
Tak kolektivního Krista – toť malý je umum,
je snadno zas ukřižovat, přivést ad absurdum.
158
V.
Jdou šedé mlhy a neprůhledné jsou dny.
Když gardy se přežily, upadnou ve zmar bezedný.
I nový záslib, jak betlemská hvězda
zas v daleku bliká, že svítit se nezdá.
Když utopie jsou bez činů, raděj nic neroditi,
jeť málo jen vyčkávat reformy až se zřítí.
Kdo o rybičky dbát bude zatím a vezdejší věci,
kdo o chléb se starat, kdo v peci ho péci?
Rád starý nezhynul, nový řád ve vzduchu visí.
To nebeský Bůh se zatím o vše postará lysý.
159