A JÁ JSEM CHTĚL SE SVOU VLASTÍ Z MRTVÝCH VSTÁT...

Antonín Sova

Tvor z prachu vzpřímený pod modrou oblohou jsem pilný stál, mužný božích u nohou, nebýti seštván o prachu hrst. Krev pokoleními silnými chtěl jsem vydat, mohla mi rodnou zem bránit a hlídat, krev mohla být pýcha má a můj štít. A zatím ji hlíně dát musím pít, z níž hnětl mne boží prst? Bez vůle zanášen do neznáma padám. Naději v zítřky pokorně skládám, kořisti ne již, jen smíru si žádám. Již srdce nezrývám tou marnou mukou, proč hříčkou jsem stal se v běsnících rukou, než símě vydat a vzklíčit mám? Nevydat hlasu, jít, zaniknout, sám? Jdu, dívám se v dálku k svým, láskou doufající. Jdu, beránkem lehnu snad obětní na hranici, jak žil jsem, krotce svůj život musím dát. A já jsem chtěl se svou vlastí z mrtvých vstát...

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

716. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Úhory. (Xaver Dvořák)
  2. RUBÍNY. (Jaroslav Vrchlický)
  3. IV. BALLATA O SLZIČKÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  4. TMA TĚŽKÁ... (Xaver Dvořák)
  5. Má milá, neboj se... (Bohuslav Květ)
  6. Na břehu Lužnice. (Bohuslav Květ)
  7. MODLITBA. (Josef Václav Sládek)
  8. LIDSKÉ MUKY. (František Serafínský Procházka)
  9. VÝZVA K CESTOVÁNÍ (Antonín Sova)
  10. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)