DVĚ VÝZVY.

Antonín Sova

Moc je tak nemilosrdná, těžká a hrozná. Život a smrt ji dnes ještě pozná, nahý ční k nebesům meč. Její zrak ledový, vbodený do věků určuje osudy člověku, skloň se a mlč a kleč. „Mám vše a rozdám, kdo sloužil mi věrně, statky dám, lány dám, horstva i les. Tomu, kdo rebel, dám otročit perně, pověsit dám ho dnes.“ „„Věky jsem mlčela,““ zahřměl hlas tichem hrůzy a horoucně lidsky zněl. „„Ale dnes nemluvit, bylo by smrtelným hříchem, za duší milion, milion těl. Ten, kdo se nahrbil k zemi již pokorným zvykem, by tu sil pro jiné, pro jiné žnul, ten, kdo je najatým robotníkem, žebráckou mošnu má, hůl, ten kdo jen shrabuje života smetí: nuže, nechť za mnou jdou všecky mé děti, do víru, do bouří, do proudu. Spravedlnost jsem a na soud jdu.““

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

622. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bořek. (Antal Stašek)
  2. A MY VŽDY CÍTILI, ŽE VYTRVAT JE KRÁSNÉ... (Antonín Sova)
  3. U lože dlouho trpící. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Dnes tak divně zpíváš, lese, (Adolf Heyduk)
  5. ŽIVOT A SMRT. (Josef Václav Sládek)
  6. HLAS MINULOSTI (Antonín Sova)
  7. SONET NA ROZLOUČENOU MLADÉMU ČTENÁŘI. (Vladimír Houdek)
  8. NEMESIS. (Petr Křička)
  9. MEČ DAMOKLŮV. (Jaroslav Vrchlický)
  10. RTY SHASLÉ MĚLA... (Karel Toman)