DVĚ VÝZVY.

Antonín Sova

DVĚ VÝZVY.
Moc je tak nemilosrdná, těžká a hrozná. Život a smrt ji dnes ještě pozná, nahý ční k nebesům meč. Její zrak ledový, vbodený do věků určuje osudy člověku, skloň se a mlč a kleč. „Mám vše a rozdám, kdo sloužil mi věrně, statky dám, lány dám, horstva i les. Tomu, kdo rebel, dám otročit perně, pověsit dám ho dnes.“ „„Věky jsem mlčela,““ zahřměl hlas tichem hrůzy a horoucně lidsky zněl. „„Ale dnes nemluvit, bylo by smrtelným hříchem, za duší milion, milion těl. Ten, kdo se nahrbil k zemi již pokorným zvykem, by tu sil pro jiné, pro jiné žnul, ten, kdo je najatým robotníkem, žebráckou mošnu má, hůl, ten kdo jen shrabuje života smetí: nuže, nechť za mnou jdou všecky mé děti, do víru, do bouří, do proudu. Spravedlnost jsem a na soud jdu.““ 105
Básně v knize Zpěvy domova (in Spisy Antonína Sovy, svazek 11):
  1. ZPĚV DOMOVA.
  2. ČERNÁ PRSŤ.
  3. LES.
  4. MĚSTEČKO.
  5. ZVĚTRALÝ, STARÝ V POLÍCH STOJÍ DŮM.
  6. ČESKÁ DUŠE.
  7. ZEMĚ.
  8. ČERNOZEMNÍ SÍLA.
  9. ODJEZD VOJÁKŮ.
  10. VESNICE ZPÍVÁ PÍSEŇ SLUNEČNOU.
  11. MLÁDÍ JANA Z HUSINCE.
  12. NAŠE POLE.
  13. LOĎ.
  14. V NEBI U DĚTÍ.
  15. NA VSI.
  16. SVĚT JE TŘEBA PŘEORATI.
  17. CHATRČ CIVÍ K MODRÉ OBLOZE.
  18. VENKOVSKÝ HŘBITOV.
  19. CO ZPÍVALY ŽENY PEŘÍ DEROUCÍ.
  20. NÁVRAT K LÁSCE.
  21. HÔTEL V POHOŘÍ.
  22. POKUŠENÍ.
  23. SEN STŘEDOVĚKÝ.
  24. BURSA.
  25. PŘEDMĚSTÍ.
  26. ČEKAJÍCÍ PRAHA.
  27. ZÁPAS BOHŮ.
  28. PŘEDZVĚST ZLATÉHO BÁBELU.*)
  29. PÍSEŇ Z HLUBIN.
  30. NÁROD CESTOU KE SVOBODĚ.
  31. A MY VŽDY CÍTILI, ŽE VYTRVAT JE KRÁSNÉ...
  32. VIDĚNÍ.
  33. KOŘENY.
  34. Z HLUBOKOSTI.
  35. VLASTI.
  36. PÍSEŇ VÍTĚZNÁ.
  37. ČESKÁ ZEMĚ.
  38. A JÁ JSEM CHTĚL SE SVOU VLASTÍ Z MRTVÝCH VSTÁT...
  39. DVĚ VÝZVY.
  40. VOLÁM SI BRATRA.
  41. ČESKÁ PÍSEŇ.
  42. O SPRAVEDLNOST.
  43. PÍSEŇ STARÉHO ŽOLODNÉŘE.
  44. JEDEN Z MN0ŽSTVÍ.
  45. A TKLY SE MNE...
  46. DUCH JIŽ VZBUZEN ČEKÁ NA VZKŘÍŠENÍ.
  47. MUŽ S ŽENOU NA JEDNOM ČLUNU JELI SPOLU...
  48. VĚŘ, DUŠE KAŽDÁ...
  49. ZPĚV O HLASECH Z HROBŮ.