NÁVRAT K LÁSCE.

Antonín Sova

NÁVRAT K LÁSCE.
Vzpomínka se někdy rozednívá jako v žitém, ztělesněném snu. Noc je temná, vůní lučin zmdlívá, lísky voní, jak jich listy mnu. Měsíc mlhou sotva narýsován. Spadla noc jak černá opona. A v té tmě snad hřbitov mlčí, schován? Ticho, tma, jak vše když dokoná? Všecko mlčí. Jenom javor v pláni na tušené cestě šumí tmou. Ze samoty jako usmívání drobné světlo hledá duši mou. A teď jak by po planině k zemi světlo krčilo se za světlem. Chatrč za chatrčí blíží se mi. Cos v mém srdci zpívá rozkvetlém. A hned chlévy teplem dýchat cítím, mléko crčí horké do nádob. Jizba čeká ozdobena kvítím, i ty čekáš, život můj i hrob. A hned cítím, jako dravec schvátí láska mne, rty moje zkrvaví. Cítím ruce bouřně objímati. Pocelů hvězd pršku na hlavy. 55