PÍSEŇ Z HLUBIN.

Antonín Sova

PÍSEŇ Z HLUBIN.
Smutný světa spasiteli! Dej mi sílu, abych smělý vybudoval z trosek let nový svět. Po slávě jsem vzepjal rámě, vnitřní plamen užírá mne. Věřím, doufám, z plných cév liju krev. Věřím, doufám, stavím vůlí, srdce matek lomím v půli; životů já vyšlu v skon milion. Žena pro dnešky lkát umí, bohu zítřků nerozumí. Plod, jejž zrodil její klín dán mu v oběť: Toť můj syn. Mužů bůh hlad věčný, vlčí, matek bůh je hrob, jenž mlčí. K žití až jej vzkřísí čas: vydá hlas. 88