ZPĚV O HLASECH Z HROBŮ.

ZPĚV O HLASECH Z HROBŮ.
Jarní až i vichry se zdvihnou, pod pokornými rádly černá prst rozhrne se a po krvi bude čpít. Zvoláním velikým těch, kdož za nás, pro nás padli, budou nám hlasy ztracených synů z všech končin hřmít. Člověk, mravenec pilný, kusadla vycenil směle: staletí ochoten budovat domnělý božský div, ve chvíli jedné jej zboří s odvahou ničitele, aby zas na nové stavbě budoval trpěliv. Přece se probije v krvi k spravedlnosti boží, k svobodě života. Chceš-Ii té krve, bože, víc, vezmi, je tvá, ať v rukou tvých zhnětena lidství zmnoží, tebou jen zušlechtěna svou pravdu zas může říc’. Hlasy ty z hrobů jsou blízké i ozvěny minulosti, jenom těm naslouchej, srdce, jež k životu volají, po víře v sílu je poznáš a v svojí mohutnosti přehlušují ty skeptické, skuhravé potají. Slyšíš-li, srdce, ty hlasy? Jsou všude, v skutečnu, v zdání, z Evropy celé jdou, slyšíš je ve vůni květů, vod lkání, slyšíš je lesy šumět, v slavičím hrdle plakat, s hrdličkou plachou v křovinách strání zatichlých zalkat je slyšíš jak milenčin zadrhlý do slz smích, černými stíny v slunečných ostrovech tušíš je skákat, v potoka hučení prudkém, v zakvítajících lukách, děvče kde pod křížem stojí, v svěšených, bezradných rukách 122 z barvínku věnec držící, v každé je chalupě cítíš, po komsi prázdnem, mlčící, slyšíš je v krocích vdov, to hřbitovní kaple je křísí, milenek bezútěšných, jež stoupají po stupních k výši kostelů za bílými hřbitovy s dětmi sirotečky, s nichž smuteční šatečky visí. – Dobře-li hlasy ty slyšíš, věz, – pukají okovy. Jediné duchové bratrstvo úžasný ten čas zbylým nám zpívá z hrobů hlas, víka až chvějí se, mrtvolné větrem zadouvá plátno: K životu, k životu! volá sta hlasů, slyš, ó slyš! Budovat, budovat z důvěry, bratrství, krásy, síly, vydat se za otci našimi k zaslíbenému cíli, za zmarů, za bouří dobývat spravedlnosti říš. Otcové připravovali ji v půtce duchů lité, my jsme ji krví stvořili, – vy ji obydlíte... 123 OBSAH
I. Zpěv domova9 Černá prsť13 Les15 Městečko17 Zvětralý, starý v polích stojí dům21 Česká duše24 Země26 Černozemní síla27 Odjezd vojáků29 Vesnice zpívá píseň slunečnou33 Mládí Jana z Husince35 Naše pole39 Loď40 V nebi u dětí43 Na vsi44 Svět je třeba přeorati46 Chatrč civí k modré obloze47 Vesnický hřbitov49 Co zpívaly ženy peří deroucí54 Návrat k lásce55 Hotel v pohoří56 Pokušení58 [125] Sen středověký59 Bursa61 Předměstí65 Čekající Praha70 Zápas Bohů72
II. Předzvěst Zlatého Bábelu79 Píseň z hlubin88 Národ cestou ke svobodě89 A my vždy cítili, že vytrvat je krásné90 Vidění91 Kořeny93 Z hlubokosti95 Vlasti96 Píseň vítězná98 Česká země99 A já jsem chtěl se svou vlastí z mrtvých vstát104 Dvě výzvy105 Volám si bratra106 Česká píseň108 O spravedlnost110 Píseň starého žoldnéře111 Jeden z množství113 A tkly se mne...116 Duch již vzbuzen čeká na vzkříšení117 Muž s ženou na jednom člunu118 Věř, duše každá...120 Zpěv o hlasech z hrobů122
E: pk; 2004 [126]