ČERNOZEMNÍ SÍLA.

ČERNOZEMNÍ SÍLA.
Byl plodný tak podzim á čerstvý. V sýpkách navršeno v hromady narostlo zrní a chléb se pekl, že vůní domáckou, feniklovou voněl. Vysušeno konopí utřeno vlálo, jak větrem vlas na výsluní. Vše, země co dala, již ve sklepy složeno. Tmavé půdy to skryly i komory v kované truhly. Pojaly to i hospodyň prostorné skříně. Zásoby žní zříš všudy, neb od zrní plevel již přísné rozlišilo síto. Teď od žernovů si voly a koně, do té chvíle již táhli je celé dny, co hřímal stroj a hučel, v chlév odváděli, i podkasané žínky rozpustilé se ztrácely z mlatů, jichž plný prs jarní jak pupenec pučel... A rázem vše utichalo a do zavřených humen jen zahnědlé sluncem, slaměné stohy trčely prázdné. Hlas venku se ozýval zřídka. Byl zavřenou jizbou tlumen, neb všecko již pod střechou doma. A v polích práce vázne... Dřív zatrpklá jablka štěpů nalila se šťávou, dny sluncem lahodnými, a větví spleť k zemi se níží... To zbývá tu ještě... Než stařec už s ptačí drobnou hlavou a bezzubou, hospodář jde, neb sčesat je, čas se blíží... 27 Teď den se tak začíná dlouze ploužit, tak záhy, záhy, mží nad kopci večer a uléhá vlhce na pastviny, kře, stromy a louky a pole, i les se zdá jak nahý a průhledný, prochlad svůj má a mrazivé, lezoucí stíny... A den je již jako den, v mhy chladné ráno věsí se pozdě tak slunce a u večer brzo zapadává, a kdos-li jde v město a u lesa přes vypráhlé vřesy, krok mluví i sváteční kroj a do vzduchu vyrytá hlava... Pak za den již nic se nestane... Smrt jen že přišla k chlévu a souseda staříka zafoukla, toho, jenž bez pohnutí tam umíral ve dne i v noci, za mlátiček zpěvu, much pokrytý černými kopci na vyschlé kůže žluti, a dítě že kdesi se narodilo a v chatrč něčí svůj zaneslo zdravý křik, že tulák tam za přívozem se objevil u stohů... Vrah to, či žebrák? Či na zvěř léčí? Hle, slunce pak poslední paprsky prudce tříští o zem, i o vody... rozrůstá tma... a ti, kdož jsou pověrčiví, cos čekají neblahého v té noci. A prorockým zvykem zvlášť starci chtí nalézti pravdu a o ves starostliví chtí její být stráží a svědomím, jejím zpovědníkem... 28