NÁROD CESTOU KE SVOBODĚ.

Antonín Sova

NÁROD CESTOU KE SVOBODĚ.
Zranil jsem tvé srdce mnohou hroznou ranou. Ztratil jsem je tenkrát chvílí oplakanou. Dlouhý věk jsem od té chvíle kráčel k srdci tvému. Nesl jsem svůj kříž a slouchal tichu bolestnému. Hodina mi za hodinou, za rokem rok uplývá. V rozdnění se kůropění ozývá. Den tak ještě daleko je, ale já se vracím. Kajicník jdu, po pěšinách neschůdných se ztrácím. Než jsem k srdci tvému dospěl zas, to byly míle trním v roklinách a nocí bez důvěry cíle. A teď jenom rád bych viděl, zda-li ještě ránu mělo? dávnou tu mou ránu, jíž vše kolem rudě krvácelo? Aneb zda z té hrozné rány krvavého rozevření zazelená život nový a já dojdu usmíření? 89