POKUŠENÍ.

Antonín Sova

POKUŠENÍ.
Město s chrámem a branou mé prosilo jednou mládí: Dej mi svou zeleň a budem se míti rádi! Usedni na šedém kameni brány, jež mou je slávou, buď mi podbělem, šípkem, ostřicí, boží travou! Dřímavě, zimavě podloubí mé když do čtverce mlčí, vyroj se s děvčaty, líbej a života hlad měj vlčí. Vídáš-li mlčet mne za dne, modře se komíny kouřit, neviňátka bych za noci slyšela bezbožně bouřit, kloním své štíty žalostně, zvětralé prohýbám střechy, víno kde starci pijí pod mými mechy, – čekám, že něco se stane jednou za století. Pohni mým tichem, dokud mládí tvé neuletí! Čím víc větrám, tím více věřím. Mládí tvé je mi zázračným elixírem v této smutné zemi. 58