ZEMĚ.

Antonín Sova

ZEMĚ.
Čekala, panna touhou zmatená a nedočkavá slunce na objetí. Prs, poupě pevné vzrostlých přes noc dětí, rozpiatá, bujná, smělá ramena. Jarními stromy, květy, travami zpívala zpěvy prostých luk a polí a vše, co ztrátou zrývá a co bolí, byl cit jí nejasný a neznámý. A sama vášeň, nevědomý hřích, a sama lůno, plod když mízou vzkřísí čeledí, rodů, druhů tvar a rysy, počala – v slunce mocných objetích. V objetích slunce, v jarních, modrých dnech vyssála rozkoš blaženou a krátkou, všeho, co žije, stala se tak matkou a v žhavých rodila nás polednech. A, zrajíc v ženu, k létu, k jeseni jak vadla, chladla, rubáše nám tkala. To na mrtvé a rakve uvykala, smír s láskou majíc ve svém mlčení. 26
Básně v knize Zpěvy domova (in Spisy Antonína Sovy, svazek 11):
  1. ZPĚV DOMOVA.
  2. ČERNÁ PRSŤ.
  3. LES.
  4. MĚSTEČKO.
  5. ZVĚTRALÝ, STARÝ V POLÍCH STOJÍ DŮM.
  6. ČESKÁ DUŠE.
  7. ZEMĚ.
  8. ČERNOZEMNÍ SÍLA.
  9. ODJEZD VOJÁKŮ.
  10. VESNICE ZPÍVÁ PÍSEŇ SLUNEČNOU.
  11. MLÁDÍ JANA Z HUSINCE.
  12. NAŠE POLE.
  13. LOĎ.
  14. V NEBI U DĚTÍ.
  15. NA VSI.
  16. SVĚT JE TŘEBA PŘEORATI.
  17. CHATRČ CIVÍ K MODRÉ OBLOZE.
  18. VENKOVSKÝ HŘBITOV.
  19. CO ZPÍVALY ŽENY PEŘÍ DEROUCÍ.
  20. NÁVRAT K LÁSCE.
  21. HÔTEL V POHOŘÍ.
  22. POKUŠENÍ.
  23. SEN STŘEDOVĚKÝ.
  24. BURSA.
  25. PŘEDMĚSTÍ.
  26. ČEKAJÍCÍ PRAHA.
  27. ZÁPAS BOHŮ.
  28. PŘEDZVĚST ZLATÉHO BÁBELU.*)
  29. PÍSEŇ Z HLUBIN.
  30. NÁROD CESTOU KE SVOBODĚ.
  31. A MY VŽDY CÍTILI, ŽE VYTRVAT JE KRÁSNÉ...
  32. VIDĚNÍ.
  33. KOŘENY.
  34. Z HLUBOKOSTI.
  35. VLASTI.
  36. PÍSEŇ VÍTĚZNÁ.
  37. ČESKÁ ZEMĚ.
  38. A JÁ JSEM CHTĚL SE SVOU VLASTÍ Z MRTVÝCH VSTÁT...
  39. DVĚ VÝZVY.
  40. VOLÁM SI BRATRA.
  41. ČESKÁ PÍSEŇ.
  42. O SPRAVEDLNOST.
  43. PÍSEŇ STARÉHO ŽOLODNÉŘE.
  44. JEDEN Z MN0ŽSTVÍ.
  45. A TKLY SE MNE...
  46. DUCH JIŽ VZBUZEN ČEKÁ NA VZKŘÍŠENÍ.
  47. MUŽ S ŽENOU NA JEDNOM ČLUNU JELI SPOLU...
  48. VĚŘ, DUŠE KAŽDÁ...
  49. ZPĚV O HLASECH Z HROBŮ.