ČERNOZEMNÍ SÍLA.
Byl plodný tak podzim á čerstvý. V sýpkách navršeno
v hromady narostlo zrní a chléb se pekl, že vůní
domáckou, feniklovou voněl. Vysušeno
konopí utřeno vlálo, jak větrem vlas na výsluní.
Vše, země co dala, již ve sklepy složeno. Tmavé půdy
to skryly i komory v kované truhly. Pojaly to
i hospodyň prostorné skříně. Zásoby žní zříš všudy,
neb od zrní plevel již přísné rozlišilo síto.
Teď od žernovů si voly a koně, do té chvíle
již táhli je celé dny, co hřímal stroj a hučel,
v chlév odváděli, i podkasané žínky rozpustilé
se ztrácely z mlatů, jichž plný prs jarní jak pupenec pučel...
A rázem vše utichalo a do zavřených humen
jen zahnědlé sluncem, slaměné stohy trčely prázdné.
Hlas venku se ozýval zřídka. Byl zavřenou jizbou tlumen,
neb všecko již pod střechou doma. A v polích práce vázne...
Dřív zatrpklá jablka štěpů nalila se šťávou,
dny sluncem lahodnými, a větví spleť k zemi se níží...
To zbývá tu ještě... Než stařec už s ptačí drobnou hlavou
a bezzubou, hospodář jde, neb sčesat je, čas se blíží...
27
Teď den se tak začíná dlouze ploužit, tak záhy, záhy,
mží nad kopci večer a uléhá vlhce na pastviny,
kře, stromy a louky a pole, i les se zdá jak nahý
a průhledný, prochlad svůj má a mrazivé, lezoucí stíny...
A den je již jako den, v mhy chladné ráno věsí
se pozdě tak slunce a u večer brzo zapadává,
a kdos-li jde v město a u lesa přes vypráhlé vřesy,
krok mluví i sváteční kroj a do vzduchu vyrytá hlava...
Pak za den již nic se nestane... Smrt jen že přišla k chlévu
a souseda staříka zafoukla, toho, jenž bez pohnutí
tam umíral ve dne i v noci, za mlátiček zpěvu,
much pokrytý černými kopci na vyschlé kůže žluti,
a dítě že kdesi se narodilo a v chatrč něčí
svůj zaneslo zdravý křik, že tulák tam za přívozem
se objevil u stohů... Vrah to, či žebrák? Či na zvěř léčí?
Hle, slunce pak poslední paprsky prudce tříští o zem,
i o vody... rozrůstá tma... a ti, kdož jsou pověrčiví,
cos čekají neblahého v té noci. A prorockým zvykem
zvlášť starci chtí nalézti pravdu a o ves starostliví
chtí její být stráží a svědomím, jejím zpovědníkem...
28