A TKLY SE MNE...

Antonín Sova

A TKLY SE MNE...
A tkly se mne to ruce něčí a hovor něčí jak by vzdych’. Duchovou mocí, mrtvých řečí mluvily věci, večer tich’. To ruce mrtvých po mne sáhly a „bratře“ ševelit jsem slech’, a jak by květinami vláhly, mateřídouškou na hrobech, rozdněním prvním, zlatem světla, tou prstí čerstvou syceny tak voněly, jak zem by kvetla, myšlenkou živou vzklíčeny. Slyš, v dotknutí tom nenadálém varují, žijí, nedřímou: Chceš spokojit se, bratře, s málem? Což neplatil jsi krví mou? 116

Kniha Zpěvy domova (in Spisy Antonína Sovy, svazek 11) (1918)
Autor Antonín Sova