Když v Pohoří šel plál mladý den(Na)
když v Pohoří šel byl štíhlý jak jedle(Na)
Byl hrdý jak člověk jenž nezlomen(Na)
A žena šla vedle šla oddaně vedle(Na)
Ta měla svůj čistý a naivní sen(Na)
jak v život se vtělí co každý z nich snil(Na)
a pilné jak ruce požehnány(Na)
jak zahořklý osud jejž člověk pil(Na)
se v radost proměnil(Na)
a kterak se zhojily srdce rány(Na)
zlou rukou dnem nocí rozdávány(Na)
Kraj cizí tu(Na)
Řeč cizí tu Chatrče v Pohoří(Na)
se k sosnám tisknou shnilými trámy(Na)
a v obzor se hluboko šachet tmí jámy(Na)
z nich každou zříš mlhou přikrytu(Na)
rubášem uhlí a popelem(Na)
Jen tu a tam v obzoru rozhoří(Na)
se huti plamenů pocelem(Na)
A na dosah a na dohled(Na)
je jiný svět(Na)
Za horou je Město bursiánů(Na)
a uhlobaronů a všemocných pánů(Na)
to krásnými stkví se třídami(Na)
s vysokých věží hluboký zvon(Na)
tón významu plný však cizí má tón(Na)
i obchodní lodi jež řekou se tměly(Na)
se žoků plnými přídami(Na)
o kupcích hrdých vyprávěly(Na)
i vysoké paláce radnice škol(Na)
a divadel chrámů(Na)
na šachet těch obří jámu(Na)
se dívaly světly přes údol(Na)
Když v Pohoří vešel byl silný a jist(Na)
Ať přijdou jen co ti draho krásti(Na)
Chléb cizí tu za práci budeš jíst(Na)
však nikdo nemůže tě zmásti(Na)
Tož neohrožený s východem vstal(Na)
sestoupil v šachtu po hrudách(Na)
po hrotech skal(Na)
lez příšernou tmou kde rudě vláh(Na)
pramének tiše jenž po kapkách(Na)
si laškoval(Na)
a kahan jak svítil tisknul bil rval(Na)
tu boky skal(Na)
A při tom často tak často sníval(Na)
a bzučel si zpíval(Na)
I daleko od svých ti neuprou chléb(Na)
i do rakve najdeš tu jednou hřeb(Na)
kdo práci dal nechce snad bezpráví(Na)
kdo pevný je toho nezdáví(Na)
škrtící dráp(Na)
Jen zrádce jen zrádce je zištný je sláb(Na)
Však pojednou viděl(Na)
zač do hloubi duše by pozděj se styděl(Na)
To přímo mu v cestu se z Města krad Stín(Na)
Ó chceš li mým býti tvá dcera tvůj syn(Na)
Můj palác můj mrav a řeč má tě čeká(Na)
Hrám o tvoje štěstí hrám o člověka(Na)
Však budeš li přece jenom chtít(Na)
se řečí již nechci znát pomodlit(Na)
tou řečí svou proklatou(Na)
tou nízkou zpozdilou žebráckou(Na)
a budeš li chtít snad řečí tou(Na)
se učit znát světy tou proklatou(Na)
já vyhladovět tvé duši dám(Na)
a určen budeš temnotám(Na)
Jak mluví Stín stále zřetelněj(Na)
vzdor cítíš hanbu a beznaděj(Na)
Tam v chatrči semínko naděje klíčí(Na)
zas dítě se rodí chce jísti a křičí(Na)
Jak po hadrech strakatých divý je shon(Na)
jež u začazeného stropu se suší(Na)
Jak v Pohoří cize zvonil zvon(Na)
Jak cize vál severák kolem uší(Na)
Zas Pokušení kol chodí chat(Na)
má na rukou prsteny chce se mu smát(Na)
a cigára jemná kouří stará(Na)
jak postojí voní příchodem jara(Na)
a verbuje v kapsách mu chřestí kov(Na)
je krásný je krásný duší lov(Na)
Na hubená(Na)
on dětí potřepe ramena(Na)
a v dolech je řadí řadu a řad(Na)
je vede Jen ne jen ne se bát(Na)
Byl velmi laskav příchylen(Na)
ba ještě více než se sluší(Na)
Tak cizí pán přišel v šerý den(Na)
a prohléd si každou schoulenou duši(Na)
Teď zabouřil na jednu z blízkých chat(Na)
teď do okna sem až se nahnul smělý(Na)
jak černě oděný poslaný kat(Na)
před popravou v rukavicích bílých(Na)
a laskavě počal vše slibovat(Na)
v těch hrozných chvílích(Na)
A pravil Své děti ty mi dej(Na)
jsem jejich spása a jejich štěstí(Na)
Od Osudu ničeho nečekej(Na)
tvé jinak svadnou ratolesti(Na)
Máš na vybranou Ční palác tam(Na)
výš tyčí se vzdoruje hlupců tmám(Na)
Tam budoucnost čeká a dítě tvé volá(Na)
kdes z vlhkých černých šachet zdola(Na)
dám cítit mu jak je krásně žít(Na)
dám po svém je učit já chci je mít(Na)
má řeč tam zní hudbou zlata zvučí(Na)
a novému životu je učí(Na)
Však chceš li svou řečí proklatou(Na)
svůj vzdor a zpupnost značit svou(Na)
tvé vyhladovět duši dám(Na)
ty určen budeš temnotám(Na)
tvůj Osud označí tě pro věčnost(Na)
i rodu tvého ubohost(Na)
Máš na vybranou tak zpupně děl(Na)
bral dítě odvésti je chtěl(Na)
Ó zloději lotře na věky věz(Na)
hlas ze šachet dutě zněl(Na)
Před uraženou mou ctí se střez(Na)
Tu na stráži stojím věrný a sám(Na)
i pomstám svým věrný i přísahám(Na)
zde nehnutě stojím(Na)
žhnou oči a černá ruka se chví(Na)
já klidný dřív byl já naději žil(Na)
však nastal čas abych se za řeč svou bil(Na)
tys probudil hrdost mou zoufalství(Na)
a teď už se nespokojím(Na)
Má síla zníc mateřstvím rodné země(Na)
tě přinutí hlasem hromovým(Na)
že najdeš si jinou cestu ke mně(Na)
a k dětem mým(Na)