PÍSEŇ V OSAMĚNÍ.

Antonín Sova

A pakli mne pochopíš(Na) budu vysvobozen(Na) Pak svolím a otevřít smíš(Na) ze jemuž jsem zrozen(Na) ze samota moje(Na) uzavřenost pozd(Na) jsou ta bez úkoje(Na) če než se rozd(Na) ze stej dny jsou(Na) v nichž uzl jsem jak v kleci(Na) jak žebci s hlavou jdou lysou(Na) a opaku se jak svědci(Na) Nuž chceš li být zjevením(Na) jež chápe mne budu spasen(Na) Přijď s větrem jak jesenním(Na) v němž rozdout oheň se shasen(Na) jak tr přijď bouřli(Na) jenž veřeje rozevře lou(Na) a zem vzduch oži(Na) zlou atmosféru a shnilou(Na) přijď otevři do kořán(Na) ze všeho se dotkni(Na) všech starých bázlivých ran(Na) a srdce prověj a protkni(Na) Pak smysl to bude mít(Na) tak vpuštěn do života(Na) lač zas budu pít(Na) čím hoří duch i hmota(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 7
Celkem veršů: 28
Neurčeno: 28 (100 %)