ŠELESTÍ LUPENÍ

Antonín Sova

ŠELESTÍ LUPENÍ
Šelestí lupení zažloutlou promenádou. Na život, umění, se záhy stíny kladou. Strom nevzpomíná dnes, co pták si zpíval včera. A nezví schnoucí vřes o vláze u jezera. Úsměvy zanikly, že o nás nezvěděly. My štěstí zakřikli, než ještě jsme ho zřeli. Cizí kol sebe jdem velikým, němým městem, se zamlklým úsměvem, se zakřiknutým gestem. Pláču a moh‘ bych se smát, však lhostejný se jevím. Krvácel bych tak rád, ale pro koho nevím. 87