POUTNÍKOVA POSLEDNÍ ILUSE MLÁDÍ

Antonín Sova

Vře za mnou shon a ruch, vše, co jsem žitím zval. Neschůdný jako pekel svah sopečných hor se řetěz táh‘ a závrať měst mi bila v sluch a šílel smích i plakal žal. Ted' bloudím navrácen kol svého mládí vsi. Jsou jitra plná jiskření a horoucího cítění, ba, na chvilkách těch, zdá se jen, již všecko závisí. Ves moje bílá za vodou zří vod těch do hloubky. Kouř v tichých obláčcích tak dovádí, jak modrý smích, topoly měnivou se chví v ní hrou, i chaloupky. Jak z hlubin slyšel bych své mládí zpívat magicky, píšťaly, trávy, rákosy pískati tence, za rosy jak vyšlo bosé po hájích, luk po krajích, pak zašlo navždy, navždycky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby