BALADA O PODIVNÉM TOVARYŠI

Antonín Sova

Bouř je čas a všecko tone(Na) ostrovy s ptactvem květiny von(Na) že jež čněly do oblak(Na) Zachráníš se Ne Nevíš jak(Na) Prá v tom vchá zakukle(Na) podiv Tovaryš v čtyři stěny(Na) masku si odsune z jeho oka(Na) života hnus plá ze hluboka(Na) V zaťatých zubech krev ze rtů zrud(Na) ja slova smut a schud(Na) krčí se schoule za sebou(Na) jako houf trestanců jdou a jdou(Na) Nevist hvízdá v tom dechu zdá se(Na) jako by hrob v tom mluvil hlase(Na) chra směch i najím(Na) tomu v co doufám co sním a co vím(Na) Vchá To je zas Zoufalost(Na) hroz a zamlk bezrad host(Na) nad vším co žije a nad vším co dou(Na) si zou si zou(Na) Přišla se mlčky posadit(Na) nemlu nechápe či ne cit(Na) K tanci li odkudsi zazní nota(Na) škle se maskou pierota(Na) Hřebem je přibita k je lebi(Na) požek veselos se škle(Na) ale vidím Toť Zoufalost(Na) se a se svých prs hryže kost(Na) v mlče dlou v čas nebla(Na) nade mnou nad ze nad vrahy(Na) našimi nad velkým v otroctví rodem(Na) nade mnou nad ze nad rodem(Na) Ptám se Proč s dochvilnos děsnou(Na) ruce tvé na mou hlavu vždy klesnou(Na) Ptám se Proč tak jak přišla jsi(Na) neodcházíš Jdu v zápasy(Na) K čemu tu lodičku směš malou(Na) pod paž nosíš V bouř nenalou(Na) Na moře spustím ji budu plout(Na) Kaž je předurčen zahynout(Na) K čemu ta kotva Je stokrát větší(Na) nežli tvá loďka tvém o zmatku svědčí(Na) To aby v bouř kdo povyplul(Na) jistěj a dříve zahynul(Na) Mlčíme potom Již den je (Na) Venku bouř stromy rve vichr ší(Na) Tovaryš ani se nenadám(Na) odejde tak jak přišel sám(Na) A já se modlím svých modliteb chválou(Na) za milost zraku nenalou(Na) A než zas přijde host straš ten(Na) budu jist sil zdráv přesvědčen(Na)