LEGENDA O ČLOVĚKU

Antonín Sova

Rost ky dlou z kos mstite(J5m) Tak dlouho rost Pak slyšel ptáky pět(J5m) stale stromy šumět nad hlavou(J5m) veleb bouřit moří vzdu varhany(J6m) příli vacích se v nocích ztemlých(J6m) Co jeho šíj se vznesla k obloze(J5m) vztyče hlava k slunci še řila(J6m) v hloub zarost pev svými kořeny(J5m) v černa prsti vláhu moří vssál(J5m) i teplo mír zemských rov(J5m) i zlatých po zralou pohodu(J5m) Však proto stale že vyrůstal(J5m) tu z kos mstite již zapomněl(J5m) že rostl mstít se Hroz poslá(J5m) v radost touze ži zapomněl(J5m) v svět ji vyšel než jej opustil(J5m) ten kdo zaň vyřkl kdysi slovo msty(J5m) Potomek jinak til Obřími(J5m) na ti lech světa podepřen(J5m) byl údy Budovat ne bořiti(J5m) žít a ne mstíti se chtěl milovat(J5m) ne vražditi chtěl v zápas hra jít(J5m) jenž srdce přesvědčí je dobude(J5m) To til ten jenž ky dlou rost(J5m) z trouchnivých kos dávných mstite(J5m) Zvráce říše v troskách ležely(J5m) u jeho nohou Bozi rozbi(J5m) jak hračky chvíle v koutech světových(J5m) zarostlí mechem zaboře v zem(J5m) on na svět nepřišel však by je mstil(J5m) Tu rozdupaných celých ro(J5m) ležely zbytky kam jen dohlédnul(J5m) tyra rozvráce mezky(J5m) však on se nezrodil tu by vše mstil(J5m) Žen sfingy skáce jež řídily(J5m) osudy z ložnic královských(J5m) a ze zpovědnic knížat církevních(J5m) tu s bohy v jed změti ležely(J5m) však on se nezrodil tu by vše mstil(J5m) Všech ry slad naje(J5m) šířily nad hroby svůj tep dech(J5m) žár pohanský i utrpe křest(J5m) tu z mramo tam z církve puklých zdí(J5m) však mrtvo bylo vše a zhynulo(J5m) s tím člokem jenž odzal kdys mstu(J5m) I přešly ky Říše nily(J5m) své krále bohy pravdy uče(J5m) své lásky i své ští ctnosti své(J5m) dle starých svojich tradic odkých(J5m) tyrani vystříni tyrany(J5m) proroci proroky a vzbouřenci(J5m) lkami flagelanty jdoumi(J5m) kajíc ulicemi s pokorou(J5m) Tož čloka jenž vymřel potomek(J5m) měl vyrůst ke mstě z kos mstite(J5m) Leč slyše ptáky nad svou hlavou pět(J5m) stale stromy šumět zapomněl(J5m) se mstíti za vše mrt Radost měl(J5m) z toho co živo Bohu nomu(J5m) tož bohu svého Mlá počal stati(J6m) chrám no a v něm počal převat(J5m) Tak učil se svou láskou radostnou(J5m) žít so a ne přešlých mstám(J5m)