To Démon mi na vrcholy až duše ukázal(Na)
by všecko mi zaslíbil a své posvěcení dal(Na)
když v každém já okamžiku se k němu pomodlím(Na)
snů oblakem mizivým i zítřků proroctvím(Na)
To démon je s maskou ženy K ní láskou přirůstám(Na)
A za jejím sluncem kráčím Jsem zvyklý jejím tmám(Na)
Tam na jejích krajinách sníh vídám ležet v snách(Na)
a ledovce zvolna se rozplývat jejích na horách(Na)
V těch místech však vídám pučet podivné květiny(Na)
že touha má rozjásá se květ urvat jen jediný(Na)
Jich koruny zlaté jsou a nikdy nezvadnou(Na)
ba ani když v nové sněhy sta mil zapadnou(Na)
Svých mladých jar objevuje mi zelené ostrovy(Na)
kdes v šustícím obilí srpnů svou radost mi napoví(Na)
na zmlklá mne pobřeží staví kde jak slunečný blesk(Na)
kams koráby plují co v brázdách vod spí hluboký stesk(Na)
Pak na tržištích mi pod vrstvou sazovou ukáže(Na)
jak zervaná Bída se k Bídě zas horší uváže(Na)
jak zločinců tváře se přilípnou k skleněným tabulím(Na)
jak na šperky z olova nevěstky civí se smíchem mdlým(Na)
Nad vším co je ztroskotáno ční jako Antikrist(Na)
jenž výstrahy z písma bohů již zaniklých přestal číst(Na)
jen naděje uniklé k zemi se snaží přidýchnout(Na)
a jižní v ně větry s lijavci nechává plodně dout(Na)
Tak já a můj Démon my stejně v jediný rostem dřík(Na)
jak božstvo s vyznavačem a s modlou obětník(Na)
My do větví hnáti chcem jež touží rozkvésti(Na)
vzácnými květy jež voní prudce po štěstí(Na)
Můj Démon má všecky vrásky mých nocí probděných(Na)
i nadějí mojich vroucnost i skřípavých skepsí smích(Na)
má úžasná temná křídla kterými zamávám(Na)
když dobyté kraje svým snem já křížem prolétám(Na)
Má podobu moji a já zas mám podobu Démona(Na)
Co ve mně je smrtelné marné to v něm však neskoná(Na)
On přežije mne už tím čím chtěl jsem do věků(Na)
by mluvil a o čem jsem sníval to řekne člověku(Na)
Já pevnou si vůlí jej stvořil jak otrok jenž touží mít(Na)
své veliké božstvo kterému mohl by otročit(Na)
vše molochu svému jdu dát a ptáti se každý den(Na)
jsi s krvavou obětí mou rci jsi li spokojen(Na)
Je bdělý vždy Démon to denně jenž dále mne pohání(Na)
květ pro věnec urvat mu hrdě vztyčených do skrání(Na)
tam s vrcholů nejvyšších hor kde pod ledy spí bor(Na)
kde hlasů jež hledají věčně stříbrný zní chor(Na)
Já nikomu dosud nedal co chtěl jsem vroucně dát(Na)
ó ženo mé dítě ó světe neb toť můj věčný hlad(Na)
jen Démonu všecko jsem dal i srdce své přikoval(Na)
v němž hledajícího člověka naděj bdí i žal(Na)
Já radost své ženy jen pro něho Démona ukrádám(Na)
jí rozrývám bujnou mladost smích synka svého dám(Na)
vše v obět si žádá Démon vše znenáhla umrtví(Na)
a co mu jen překáží vše vše určí k vyhnanství(Na)
A to mi již způsobil krutým že zdám se despotou(Na)
ba legenda vypráví ponuré srdce mám vášní tou(Na)
a drazí že moji jsou nevinní beránci obětní(Na)
jichž drahá krev kape mi zvolna do šedivých dní(Na)
Já otrocky pokorně dávám Chce stále víc a víc(Na)
lesk chtivých mne démonických děsí zřítelnic(Na)
ba vše čím dny radostně hýří čím noci mrou žádá si(Na)
rvu vše jí květ na ňadra temný květ bílý na vlasy(Na)
Toť Démon hrozný rty lačné ční tvrdý jak z mramoru prs(Na)
ve vlasech ztemnělých kývá modrých zvonků trs(Na)
ku rozkazům záhadným orlí jí hoří přivřený zrak(Na)
jak ku bleskům zažehnutý přesycený mrak(Na)
Mé touhy a naděje všecky mé sny jež hrdy jsou(Na)
jak milenci umírají jí štíhlých u nohou(Na)
a vyživše pro ni a proklávše se láskou k ní(Na)
chtí slzy jen pocítit horké jež pro ně vyroní(Na)
a krásnou ji zřít když v obět je každodenní zve(Na)
je vybízí hasnout a umřít pro uzdravení své(Na)
a vykoupat bílé tělo ve vroucí krvi milenců(Na)
svou skloněnou k ňadrům hlavu a umdlenou těžkých od věnců(Na)
Dnem každým jí hostiny strojím pod světly duše své(Na)
smích překypující bujný kde stolovníky zve(Na)
však mnohdy stůl dlouhý je prázdný bez květů bez hostí(Na)
a zoufalé ticho se prostorou mrtvou rozhostí(Na)
To nestačí někdy už řada mých stálých obětí(Na)
dny znechucení jdou dveřmi jde v patách prokletí(Na)
a Život se posmívá zdola jímž ulice se hnou(Na)
Cos otroku Démona prodal za slávu posmrtnou(Na)