CHCI SVÝM COS NAZÝVAT...

Antonín Sova

Chci svým cos nazývat, co v srdci ukryto je, dnů krásu, jež svou šíří vůni smrtelnou, polibek ženy, jenž mé uzavírá boje pečetí třikrát kouzelnou. U svojí studny klečet, strom svůj objímati, své sbírat ovoce. A stáda snů svých pást kdes při západu slunné, rodné na souvrati a včel svých pilných zlatý zvážit plást. Pak přidružit k své bolesti i svoje štěstí, jež plaché je jako oblak nebem plující, jak dítě, z plínky jež se musí vznésti, a ukryté, jak trávka bující.

Patří do shluku

ovečka, ovce, pastýř, pastva, stádce, stádo, květena, pást, jehně, salaš

108. báseň z celkových 207

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RESIGNACE. (Adolf Brabec)
  2. Markoman (Rudolf Medek)
  3. VZDOROVITÁ HLAVA. (Ludvík Lošťák)
  4. ŽENA. (Otakar Theer)
  5. PÍSNIČKA O KRÁSNÉ ANGELINĚ (Antonín Klášterský)
  6. TICHÉ VTEŘINY (Božena Benešová)
  7. Ke chvále země (Stanislav Kostka Neumann)
  8. LHOSTEJNÝ MILÝ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Básničku k svátku chceš, má sladká ženo? (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Tchyně a matka. (Adolf Heyduk)