A REVOLUČNÍ, SILNÉ VĚTRY DULY...
S vrcholy sosen silný vítr hrál,
když na cestu jsme vyšli připraveni.
Zděšený racek bouři předvídal
za jitra v revoluční kuropění.
Zem spala ještě. Magnetická tíž
na spánky lidské dosud uléhala.
Pro těchu bídných nad ní vztyčen kříž,
vylhaným blahobytem lhala.
Svět malých cílů dřímal na březích
dalekých moří, v otrávených městech.
Žen prodajných nás dojal smutný smích
a skrytý význam v oplzlých jich gestech.
Do nízkých idyl chodci tápavě
ze dne v den druhý mosty přecházeli.
Jich vnuci učili se chápavě
dny ubíjet se svými učiteli.
Jak zděsili se, když jsme vznítili
v svých duších na dně ohně revoluce.
Jich nozdry požár z dálky cítily
a k obraně se tyčily jich ruce,
kol jejich doupat bouřný vítr vál,
hle, jiskry z ohňů duší jich se tknuly.
Svět probouzel se, který dosud spal...
A revoluční, silné větry duly.
61