VICHŘICE DUCHŮ
Bouřlivé tažení duchů
vichří před revolucí.
Zoufalý výkřik lidstva
krví chce kvést.
Říše když nejvíce hnijí,
nejvýš kdy vstávají mocní,
nejníž kdy zdupáni bídní,
rebel se rodí:
Kristus jde nebezpečný,
Kristus jde paradoxní,
zachránit přichází Kristus
znehodnocené.
Století každé rodí
nové své apoštoly.
Bouřlivé tažení duchů
nekončí nikdy.
Bouřlivé tažení duchů
do moří třískne a pouští,
roznese hlasy a v města
smrdutá zahřmí.
Hravé je v děsnosti svojí.
Vyzdvihne spodní vrstvy
67
na svoje ramena vzdušná,
vztyčená mžikem, –
kropenky, kaditelnice,
ornáty s tiarami,
trůny a jablka říšská
do prachu srazí,
s pomazaných hlav smete
koruny, zašlape k zemi,
krvavé hlavy s nimi,
i vražd jich systém.
Utichne potom... Spousty
prohlíží ironicky.
Budoucích dnů zisk ztrátami
předešlých dnů zváží.
68