ODPOČÍVAJÍCÍ BOJOVNÍK
Dnes bojovník, jenž znaven, chtěl by snít.
Vysoké sosny srdci nesou klid.
Nahoře jasno, – zem však zšeřena,
tajemství rostou, zítřkům svěřená.
Sny lehce vyšly v páry na lukách,
jak víly pozdvihly se v tichých hrách.
Jdou tančit v louky, v rouškách modravých,
až rosa stříká na těl bílý sníh.
A hlava jeho klesla znavena,
ochabla příze svalstva plamenná.
Noc utichla dnes na tisíce mil
tu hloubku všeho měříc, zač se bil.
A ráno slunce nad tisíci měst
s pahorků zdálo se zas nově kvést.
A bojovník vstal lehce, dále šel,
a vítězství na čele psáno měl.
111