VIII. Má duše.

Xaver Dvořák

VIII.
Má duše.
Ach, posud nerozkvetla, nemohla posud rozkvésti, nepřišli její dnové světla, daleko jaro, bez zvěsti. Ach, posud není chvíle ta plná žáru, sladkosti, kdy rozpukne jak poupě bílé, jak plamen šlehne k výsosti. Až posud ostýchavá se skrývá jako dětský sen, a jen se v touze plaše vzdává a v pochybnosti, smí-li jen. Tak všechna panenská je a čisťoučká jak první sníh, však mystickým jak žárem hraje, já cítím, cítím v ňadrech svých. Jen přibliž se a vzplane, a poupě rozpukne se hned; na poli Tvojim rostla, Pane, a Tobě chce jen náležet. 20

Kniha Kontemplace (1909)
Autor Xaver Dvořák