XLI. Panně Montserratské.

Xaver Dvořák

Tvé líčko sně měk aksamit(J5m) jak macošky květ tmí se nesetře(J5f) Tvé oči stunky dvě zaclony(J5f) dvé loubím řas kam noc se cho skrýt(J5m) A po Tvých skráních tím von jít(J5m) dech katalonskou ží prosyce(J5f) jenž s větry o ty skal stěny(J5f) kam trůn Svůj s nebe spělas postavit(J5m) Ó Montserratu Pa v snů mých směsi(J5f) jež planeš sluncem žhavých azu(J5m) své všecky pís duše Ti (J5f) sem na šíj něžnou jako perel skvosty(J5f) jak mandloňů květ lasturu(J5m) jak cestou dalekou mdlý poutník pros(J5f) Trůn z ebenu kde kněžno odpočíváš(J5f) jak lodyha květ měkce Tebe nese(J5f) lesk jeho tem do la se třese(J5f) Ó ja žár v mou duši smutnou vlíváš(J5f) Šat smuteč s ní vlíd odekrýváš(J5f) tak den když s jezu hor v kraj rozleje se(J5f) vše sví hoří v jednom plese(J5f) v ja den mou duši rozjasníváš(J5f) Hle s lilie již dětská ruka drží(J5f) sem řine těž proud(J5m) kéž duše mo ny jsou strží(J5f) kam splynou mystické ty je vlny(J5f) myšlenek smí plachty rozepnout(J5m) a veplouti v kraj Věčna tajupl(J5f) Proud sně řine se v tichém toku(J5f) duše břehy a se v hloubi tra(J5f) kde jako odlesk sos ó ti(J5f) Tvůj obraz plá vstříc zdivemu oku(J5f) A láskou roztoužen Ti zpívám sloku(J5f) svých pís nejsladší jak cit chvá(J5f) kéž v proudu snů těch rozkošných se ztra(J5f) proud hořkých dnů mých budoucích a ro(J5f) Tak vytržen rajským ku vratím(J5f) rád dluh svůj vel zbytkem ži splatím(J5f) v svůj sestupuje bez tosti hrob(J5m) co za Tebou duch rozpne křídla o(J5f) od hvězdy k hvězdě dál se nesa k To(J5f) jak po šléjích zlatých Tvojich stop(J5m)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 12
Celkem veršů: 42
Jamb: 42 (100 %)