ZRÁNÍ

Antonín Sova

ZRÁNÍ
Rovinou oblaka plují přes černý les. Obilí zlátne a zpívá dnes rhytmický, úžasný chvalozpěv. Se zarudlou kůrou borovice stojí v rovině osamělá. A mračna ptáků se v tichém soumraku rojí v němž lehce zrůžovělá ubledla západu krev. Harmonický je, svatý klid nad vodou, nad hájem, pod nebesy, v daleku vsí, kde lidu netušit, v obzoru dálném, kde černé lesy se na okraj nebes věsí, a tam jak vzpomínka z hlubin prošlehá, tu jiskrami stříká, tu ulehá a posledním plamenem zažehá vzeplálé dálky, kde slunce jas se ztrácí jako fanfára v mizivý čas. Z té hloubky jak soumrak oddýchá před zářením hvězd a do ticha, dech slyšet mníš, klid větší, jímž dýchají soumračné světy, trs mezi trsy, květ mezi květy, a sníš: 15 Ó bouře, jež přešly jste, přívaly, a vichry, jež divě jste v okna nám hřímaly, vy bystřiny dravé, jež v řeky jste narůstaly, a vytrvalé vy deště, jež dlouho jste neustály: Ó kam jste se děly, vy úzkostné bolesti v pláči, dny zoufalé, noci, vy hazardní odvahy hráči? Vy nejistá kouzla lásek za prvních jar, kdy primulí nejistá žluť nám skýtala dar vždy palčivější touhy, jíž srdce krvácí, kdy plíží se za cílem dalekým a se potácí, ó kam jsi se dělo, dubnové slunce a sněhu, kam? kam vrtkavá přízni srdcí? kam úsměvů klam? Vy slavnostní v neznámo výpravy, po velkosti lidské cit sžíravý když naše hnal oře, až kopyta křesala jiskry po prostoře a obzory v ohních se zdály planout v dnění na blízku již cíle a vykoupení? Ó nadarmo nemíjely jste kdys, ó bouře, přes nejvyšších Nadějí mys, vy oblaka mračná, v nichž nebylo hvězd. Vy blesky jste kruté pomohly nést! Sta hnalo vás vichřících nebezpečí a hučelo, hvízdalo propastnou řečí všech odpoutaných bolestí, plačících po štěstí! 16 Se zhoubou jste nesly i úrodný kvas, – a teď, kdy minul čas: Co silné, se musilo ke světlu drát a musilo vyrůst a zrno brát a v zrání plně žít. Co uzrálo, nesmělo poznat ztrát; a proto ten nesmírný klid. A naslouchám a hledím v jas. V kosmu se řadí tisíce hvězd. A měřím hloubky, v nichž minul čas. V tom klidu vykoupení jest. V uzrání, dozrání poslední, přijď, noci sladká, po tom dni. 17