SMÍR

Antonín Sova

poz krásu chápal jsem jak kdosi(J5f) jenž o vše oloupe vrouc pro(J5f) za milost posled srdce zloupil(J5f) kdys ten jenž do cesty mi dříve vstoupil(J5f) Tu bolesti mi ze všech světských kou(J5f) do oken hlely zřel vždy Jsou tu(J5f) srdce zloupe měl od bolesti(J5f) temmi květy mohlo pouze kvésti(J5f) a v jejích studnách hluboko a chladno(J5f) padaly stíny rodných jed na dno(J5f) a ost try duly při sm(J5f) jak pozdrav no a dnů sbohem(J5f) A viděl jsem Jdou za stopami větří(J5f) a žád oko pláčů neušetří(J5f) Nepus duši dokud nerozdr(J5f) a lo dokud nezaslí smrti(J5f) naje dokud jed v ně nenakapou(J5f) a touhy dokud neservou je tlapou(J5f) Když v zápase jsem pohřbil mla ly(J5f) a přes mne mnohokrát se převalily(J5f) ty těžce okova žaly dra(J5f) ty věč jejichž ko v slunci žha(J5f) jak úsná vždy fanra se tra(J5f) tam se dovlék odkud moh bych vstáti(J5f) a přitisknut v kout jeden sluncem pl(J5f) bych til údolím vát vanu vlny(J5f) a oproštěn a neuvězněn časem(J5f) bych naplněn byl pouze ži žasem(J5f) i jeho příštím jímž se zapomene(J5f) srdce bylo kdysi oloupe(J5f)