HLAS ŠTĚSTÍ

Antonín Sova

1-1 Jen tehdy je slyšet hlas štěstí 1-2 ze světlých, nezvěstných dálek pět: 1-3 když ticho je, po bolesti, 1-4 když věří a neptá se ret. 1-5 To ve zdupané když touze 1-6 zas doutnají dychtivé plameny živě, 1-7 když stejně vzhoří a dlouze 1-8 a šlehají žádostivě. 2-1 Nad láskami mládí zpívat 2-2 když přilétne odněkud vzpomínky pták. 2-3 On umí se očima dívat 2-4 sbližujícíma tak. 2-5 Den je-li, jenž střásá květy 2-6 a vůní se jarních luk u lesa dlouží, 2-7 on lichotné vyzpívá věty 2-8 a touží, touží a touží. 3-1 A v okamžik dneska žitý 3-2 dne zlozvuk-li zaniknuv pomíjí, 3-3 i chvilkové soudy a city, 3-4 jež vězní a zabijí, 3-5 jen tehdy je slyšet hlas štěstí, 3-6 zvuk nálezu stříbra zní v jeho slově, 3-7 když ticho je, po bolesti 3-8 a v duši se rozdnívá nově.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby