Nestěžůj sobě srdce mé,
Že jest těžko být cnostným,
Jednat podle Boží vůle,
Krystu býti podobným:
Ovšem cnost má své těžkosti,
Že zlou žádost přemahá;
Ale stálé sou radosti,
Ku kterým dopomahá.
Když pak některá nepravost
Mohla být bez žalosti?
Kdy měl hříšník spokojenost?
Kdy pak byl bez hořkosti?
Cnostný, jenžto opatrně
Svou žádost v uzdě drží,
Vždycky jest živ spokojeně,
Y když mu bída hrozý.
Mnohá nepravost v začátku
Cestou kráčí příjemnou;
Když pak se zdá bez zarmutku,
Začne být nebezpečnou:
Cnost má pak začatek smutný,
Namítá jen těžkosti;
Ale konec má vítězný,
A vede do radosti.
Bůh chce, bysme šťastný byli,
Proto dal přikázaní,
V nich abysme se těšili,
Že nás vedou k spasení:
On k nám mluví skrze rozum,
Svědomím napomíná;
Oznámil v Evanjelium,
Co každý činiti má.
Jej poslechnout, jest být moudrým,
A pravdivým křesťanem;
Žádostem pak být podaným
Jest se měřit s hovadem:
Cžlověk nad ně povyššený
K cnosti jest ustanoven,
Jsa rozumem obdařený
Bohu má být podoben.
Jen se uč zákon Boží znát,
A srdce své přemahej;
Nenech zlou žádost panovat,
Na tvou zviklost pozor dej;
Bůh tvé věrné přičinění
Rozmnoží milostí svou;
Zanedbášli to cvíčení,
Sám zavedeš duši svou.
Jdi cestou cnosti, necoufej,
Krystus tě jí ukázal,
Dle jeho příkladu jednej,
Protos mu se zavázal:
Nedbej na řeč rozpustilých,
Jenžto tupí tvou stálost;
Neboť ne tak synů lidských,
Jak Boží chvála má cnost.
Buď stálá, duše, a vždycky
Na konec se ohlýžej;
Spočti tvé časný zármutky,
K věčnosti je přirovnej.
Jen krátký jest vezdejší boj,
Který v smrti přestane;
Potom začné věčný pokoj,
Věčná rádost nastane.