XVIII.) Nestěžůj sobě srdce mé,

Václav Stach

XVIII.)
Nestěžůj sobě srdce mé, Nestěžůj sobě srdce mé,
 Že jest těžko být cnostným, Jednat podle Boží vůle, 35 Krystu býti podobným: Ovšem cnost má své těžkosti, Že zlou žádost přemahá; Ale stálé sou radosti, Ku kterým dopomahá. Když pak některá nepravost Mohla být bez žalosti? Kdy měl hříšník spokojenost? Kdy pak byl bez hořkosti? Cnostný, jenžto opatrně,opatrně Svou žádost v uzdě drží, Vždycky jest živ spokojeně, Y když mu bída hrozý. Mnohá nepravost v začátku Cestou kráčí príjemnoupříjemnou; Když pak se zdá bez zarmutku, Začne být nebezpečnou: Cnost má pak začatek smutný, Namítá jen těžkosti; Ale konec má vítězný, A vede do radosti. Bůh chce, bysme šťastný byli, Proto dal přikázaní, V nich abysme se těšili, Že nás vedou k spasení: On k nám mluví skrze rozum, Svědomím napomíná; Oznámil v Evanjelium, Co každý činiti má. Jej poslechnout, jest být moudrým, A pravdivým křesťanem; 36 Žádostem pak být podaným Jest se měřit s hovadem: Cžlověk nad ně povyššený K cnosti jest ustanoven, Jsa rozumem obdařený Bohu má být podoben. Jen se uč zákon Boží znát, A srdce své přemahej; Nenech zlou žádost panovat, Na tvou zviklost pozor dej; Bůh tvé věrné přičinění Rozmnoží milostí svou; Zanedbášli to cvíčenícvíčení, Sám zavedeš duši svou. Jdi cestou cnosti, necoufej, Krystus tě jí ukázal, Dle jeho příkladu jednej, Protos mu se zavázal: Nedbej na řeč rozpustilých, Jenžto tupí tvou stálost; Neboť ne tak synů lidských, Jak Boží chvála má cnost,cnost. Buď stálá, duše, a vždycky Na konec se ohlýžej; Spočti tvé časný zármutkyzármutky, K věčnosti je přirovnej. Jen krátký jest vezdejší boj, Který v smrti přestane; Potom začné věcnývěčný pokoj, Věčná rádost nastane. 37
Básně v knize Písně křesťanské pro slabeckou osadu k veřejným a domácím službám Božím:
  1. I.) Otče náš dobrý Pane!
  2. II.) Pochválen budiž Pán Bůh náš,
  3. III.) Ach můj Bože! jak tak mnohá
  4. IV.) Křesťane! naše spasení
  5. V.) Pán Bůh jest mé outočiště,
  6. VI.) Bůh nás řídí, zachovává,
  7. VII.) Opět sme pospolu,
  8. VIII.) Kryste tys mé potěšení,
  9. IX.) Bože tys můj,
  10. X.) O jak drahý poklad, Pane,
  11. XI.) Pane, navěky tvá věrnost
  12. XII.) Co chce můj Bůh, y to já chcy,
  13. XIII.) Pojďme, naučme se znáti,
  14. XIV.) O Bože! já sem tvůj vlastní,
  15. XV.) Lesy, pole, a pahrbky,
  16. XVI.) Bože, otče milostivý
  17. XVII.) Cžastějc se modli křesťané,
  18. XVIII.) Nestěžůj sobě srdce mé,
  19. XIX.) Já sem křesťan! to jest má
  20. XX.) Smrt nás přivádí k životu,
  21. XXI.) Proč se mám lekati?
  22. XXII.) Hříšník se tobě, Bože,
  23. XXIII.) Sláva buď Bohu otcy,
  24. XXIV.) Věřme, co Bůh vyjevil
  25. XXV.) Přijmi, Bože, tu oběť
  26. XXVI.) Veselte se, o duše,
  27. XXVII.) Bože! tobě vzdáváme
  28. XXVIII.) Smilůj se, Bože, nademnou,
  29. XXIX.) Sláva budiž Bohu otcy
  30. XXX.) Věřím v Boha jediného,
  31. XXXI.) Duše chceš být potěšená,
  32. XXXII.) Posylni mne můj Ježíši
  33. XXXIII.) Před tebou se zde koříme,
  34. XXXIV.) Buď Bohu sláva samému,
  35. XXXV.) Což jest platno, že křesťan sem,
  36. XXXVI.) O člověče patř na Krysta,
  37. XXXVII.) Klaníme se tobě Spasyteli,