XV.) Lesy, pole, a pahrbky,

Václav Stach

XV.)
Lesy, pole, a pahrbky,
Lesy, pole, a pahrbky,
Hory, skály zhynete; Věrnost Boha jest na věky, Ale vy nebudete; Jestli se svět rozboří, Stát bude věrnost Boží.
Bůh ke mně své vyřkl slovo, Smlouvu semnou učinil; Nezmění se slyby jeho, Pokuď všecko nesplnil; On sám pravda neklame, Co přislýbilpřislýbil, se stane. 29 Svět ruší pokoj, a svornost, Plodí rozbroje vojnu; V Bohu pak jest stálá věrnost, Na něho se spolehnu; On zustává na věky, Jaký jest byl před věky. Zdáli se mně být vzdálený, Nejblíže jest svá milost, Bych znal, že mu sem příjemný, Dává mně lásky hojnost; Když sem se nejmínnejmíň nadál, On mně svou ruku podal. Ať se svět proti mně bouří, Bůh nezruší pokoj svůj; Světa přízeň ať se zmaří, Přec, ó Bože vždy sem tvůj; Ať y peklo se zdvihá, Bůh mně sylně pomahá. Světa Pán jest můj slytovník, On se tak sám jmenoval; Já sem rád jeho služebník, On mne za svého přijal; U něj mám smilování, On jest mé potěšení. Jemu tedy ustavičně Budu se důvěřovat; Pod zprávou jeho bezpečně Štěstím budu oplývat; Nebe y zem zahyne, Boží slýb nepomine. 30