III.) Ach můj Bože! jak tak mnohá

Václav Stach

III.)
Ach můj Bože! jak tak mnohá
Ach můj Bože! jak tak mnohá
Se mnou bída se potkává; 6 Po cestach mám kráčet ouzkých Zde na zemi v bídach těžkých.
Zlá žádost se vzdy pravému Zpírá našému dobrému, Klesl bych, kdybys JezíšiJežíši Neposyloval mou duši. U tebe radu v neštěštíneštěstí, Potěšení v protivenství Vzdy nalezám, a když sem byl Nad propastí, mněsměs uchopil. Ty z Boha splozený synu Vstal sy od věčného trůnu; Vezma kladbu hříchu na se Byls člověkem jako já sem. Snášel sy těžké bolesti Pro člověka nepravosti, Smrt kříže míles podstoupil, Bys ho k životu vykoupil. Dle tvého, Kryste, příkladu Trpělivý v bídě budu; Od tebe jistou pomoc mám; Tys můj, já tvůj, v tebe doufám. Tvá jest má duše, y tělo, Ať mně hrozý smrt y peklo, Sylná mne hájí ruka tvá, Jenž smrt y peklo přemohla. Jestli v bídě zemdlí duch můj, Přec, o Kryste, zustane tvůj; Já sy zazpívám nábožně, Hned zmizý těžkosti hrozné. Nebeskou požívám radost 7 Spomínaje na tvou milost; Mně hned nepřicházý těžce Kráčet po trnové cestě. Tou posylněn důvěrností Jdu neboje se ouzkostí! Ty mne sám Pane připravůj, Tys má sýla, a strážce můj. Duši v čistotě zachovej, By se tě spustila, nedej; Jsa živ podle tvé libosti Tvou spatřím tvář na věčnosti. Jako: kdožKdož ochrany nejvyš.