XXVII.) Bože! tobě vzdáváme

Václav Stach

XXVII.)
Bože! tobě vzdáváme
Bože! tobě vzdáváme
Oběť syna tvého; Skroušeně tě žádáme Skrz zásluhy jeho, By sy nám všem požehnal Na duši, y těle; Všecky v lásce zachoval, Smířil nepřítele.
Požehnej předsevzetí, Které zde činíme K svatému živobytí, K němuž určitý sme; Osvěť rozum, tu pravdu Bysme pochopili, Naše skutky bez bludu Podle ní řídili. Požehnej každou prácy Při naší živnosti, Uděl nám své pomocy Jí konat beze lsti; Duši sylu dodávej K dobrému smejšlení; Zdraví těla zachovej K tvému zvelebení. 47 Tobě se zalýbiti, Bože, vždycky chceme; A dobře živu býti Tobě slybujeme: Od hříchu pro žádnou věc Nechcem být zajatý; Požehnej nás Bůh otec, Y syn, y duch svatý.