XX.) Smrt nás přivádí k životu,

Václav Stach

XX.)
Smrt nás přivádí k životu,
Smrt nás přivádí k životu,
Vesel se, kdo sy věrný Bohu, Smrt nad tebou moc stratila; Tvé tělo v zemi zahyne, Duch k Odplatě své zustane; Nábožným smrt jest mzda milá, Hřích bude přemožen, Boj v radost proměnenproměněn, Jaké to jest potěšení V umírání, Skrz smrt Bůh vede k spasení.
Vše zlé bude pokaženo, Zde člověk složí své břemeno, Bída na věky přestane; Radost počne neskončená, Tam duše svého Boha pozná, K svému cýly se dostane; Bude Boha chválit, Jemu díky činit, A zpívat před jeho trůnem Vděčným hlasem: Pán buď na věky pochválen. Hrob duchu mému nehrozý, Ježíš jest na pravicy Boží, An zhubil smrt, když vstal z mrtvých, Vezma na se naší vinu, 39 Do nebe nám otevřel bránu, Y mne přijme do počtu svých. Proč bych se bál smrti. Rád jí chcy přijmouti; Služebník sem Krysta věrný, Vykoupený, Blaze mně! budu spasený. Do slávy věčné pujdu, A tomu se klaněti budu, Jejž celé nebe velebí. Ježíš za mé povinosti,povinosti Mne mezy anjelami uctí, A svý mně vyplní slyby; Smrt nejsy mně strašená, Žes k odplatě brána; Pokojně tě očekávám, Až přijde Pán, Jenž mne k sobě povolá sám. Jako: Opět sme pospolu.