XXI.) Proč se mám lekati?

Václav Stach

XXI.)
Proč se mám lekati?
Proč se mám lekati?
Cžeho se mám báti? Když jen dobré svědomí mám, Nic lepšího mít nežádám; Nelekám se, nebojím se, Že mně Bůh miluje.
Tělesný smyslové, Oulisný svůdcove, Vám, nepřatele nejhorší, 40 Nevzdam se s pomocý Boží; Nelekám se, nebojím se, Cnosti se nespustím. Když sem vás poslouchal, Žádostem se podal, Má rozkoš jen byla krátká; Z ní poslapošla ouzkost veliká; Já lekal se, a bál sem sese, Že mne Bůh opustil. Hrůza mé svědomí V každém okamžení Trápila, soud přísný hrozyl, Že sem sobě jistý nebyl; Lekal sem se, a bál sem se, Že budu nešťastný. Šťastná ta hodina, Která mne vzbudila, Pokání ochotně činit, Mé chyby zase napravit; Jak sem povstal, hned sem zejskal Spokojenou mysl. Jest blahoslavený, Kdo, s Bohem smířený, Prázdný jest všech nepravostí; Může zvolat s upřimností: Nelekám se, nebojím se Na věčnost odejít. Kde se hříšník leká.leká, Před stínem utíká, Cnostný pokojně procházý, A ourazu se nehrozý; 41 Neleká sese, nebojí se Smrti, ani trestu. Bože dobrý otče, Můj sylný ochranče, Zpravůj mé každé myšlení, Žádost, skutek, oka zření; Jestli klesnu, ať hned vstanu, Tebe se nespustím.