Písně křesťanské pro slabeckou osadu k veřejným a domácím službám Božím (1785)

Václav Stach

Písně Křesťanské pro Slabeckou osadu k veřejným a domácým službam Božím.
Před kázaním.
I.) Otče náš dobrý Pane!
Po kázaní.
II.) Pochválen budiž Pán Bůh náš,
III.) Ach můj Bože! jak tak mnohá
IV.) Křesťane ! naše spasení
V.) Pán Bůh jest mé outočiště,
VI.) Bůh nás řídí, zachovává,
VII.) Opět sme pospolu,
VIII.) Kryste tys mé potěšení,
IX.) Bože tys můj,
X.) O jak drahý poklad, Pane,
XI.) Pane, navěky tvá věrnost
XII.) Co chce můj Bůh, y to já chcy,
XIII.) Pojďme , naučme se znáti,
XIV.) O Bože! já sem tvůj vlastní,
XV.) Lesy, pole, a pahrbky,
XVI.) Bože, otče milostivý
XVII.) Cžastějc se modli křesťané ,
XVIII.) Nestěžůj sobě srdce mé,
XIX.) Já sem křesťan! to jest má
XX.) Smrt nás přivádí k životu,
XXI.) Proč se mám lekati?
Při Mši svate .
XXII.) Hříšník se tobě, Bože,
XXIII.) Sláva buď Bohu otcy,
XXIV.) Věřme, co Bůh vyjevil
XXV.) Přijmi, Bože, tu oběť
XXVI.) Veselte se, o duše,
XXVII.) Bože! tobě vzdáváme
Jindy při Mši svaté.
XXVIII.) Smilůj se, Bože, nademnou,
XXIX.) Sláva budiž Bohu otcy
XXX.) Věřím v Boha jediného,
XXXI.) Duše chceš být potěšená,
XXXII.) Posylni mne můj Ježíši
Jindy při Mši svaté.
XXXIII.) Před tebou se zde koříme,
XXXIV. ) Buď Bohu sláva samému,
XXXV.) Což jest platno, že křesťan sem,
XXXVI.) O člověče patř na Krysta,
XXXVII.) Klaníme se tobě Spasyteli,

Písně Křesťanské
pro
Slabeckou osadu
k
veřejným a domácým službam
Božím.
Od Kněze Václava Stacha.
V Praze, u Rosenmüllerských dědiců, za Jana Beránka Factora. 1785.
[3]

Nepanujeme nad vírou vaší, ale pomocnícy sme radosti vaší.

[4] Před kázaním.
Známou notou.

I.)
Otče náš dobrý Pane! Otče náš dobrý Pane!
Dej nám ducha svatého; Prosýme, ať se stane Skrz Krysta syna tvého; Ať nás naučí znáti Pravdu zákona tvého, Pilně se varovati Života necnostného. Kryste, jenž sy svým věrným Svatého ducha seslal, Do hříchu zavedeným Tvůj zákon oznamoval; Sešli osvětitele, By sme y my ho znali; V hřích cnosti nepřítele Svívolně neupadli. Duše svatý osvěť nás, Připrav mysl k poznání; Od vlažnosti zachraň nás, Chceme být vyučený; [5] Ať rádi zachováme, Cžemu nás Krystus učí; A v lásce setrváme, Ctnosti ať se rozmnoží.

Po kázaní.
Známou notou.

II.)
Pochválen budiž Pán Bůh náš, Pochválen budiž Pán Bůh náš,
Kterýž nyní nasytil nás Svým učením, Jenž jest pokrm dušem našim, Chvalmež Boha, chvalmež Boha, Ctěme otce, syna, ducha. Pochválen budiž Krystus Pán, An svou smrtí dal život nám, A s Bolestí Vymahal nám věčné štěstíštěstí, Chvalmež Boha etc. Pochválen budiž duch svatý, An ráčil nás posvětiti,posvětiti Na svatým křtu, Zřídiv nás na dobrou cestu: Chvalmež Boha etc.

III.)
Ach můj Bože! jak tak mnohá Ach můj Bože! jak tak mnohá
Se mnou bída se potkává; 6 Po cestach mám kráčet ouzkých Zde na zemi v bídach těžkých. Zlá žádost se vzdy pravému Zpírá našému dobrému, Klesl bych, kdybys JezíšiJežíši Neposyloval mou duši. U tebe radu v neštěštíneštěstí, Potěšení v protivenství Vzdy nalezám, a když sem byl Nad propastí, mněsměs uchopil. Ty z Boha splozený synu Vstal sy od věčného trůnu; Vezma kladbu hříchu na se Byls člověkem jako já sem. Snášel sy těžké bolesti Pro člověka nepravosti, Smrt kříže míles podstoupil, Bys ho k životu vykoupil. Dle tvého, Kryste, příkladu Trpělivý v bídě budu; Od tebe jistou pomoc mám; Tys můj, já tvůj, v tebe doufám. Tvá jest má duše, y tělo, Ať mně hrozý smrt y peklo, Sylná mne hájí ruka tvá, Jenž smrt y peklo přemohla. Jestli v bídě zemdlí duch můj, Přec, o Kryste, zustane tvůj; Já sy zazpívám nábožně, Hned zmizý těžkosti hrozné. Nebeskou požívám radost 7 Spomínaje na tvou milost; Mně hned nepřicházý těžce Kráčet po trnové cestě. Tou posylněn důvěrností Jdu neboje se ouzkostí! Ty mne sám Pane připravůj, Tys má sýla, a strážce můj. Duši v čistotě zachovej, By se tě spustila, nedej; Jsa živ podle tvé libosti Tvou spatřím tvář na věčnosti. Jako: kdožKdož ochrany nejvyš.

IV.)
KřešťaneKřesťane! naše spasení KřešťaneKřesťane! naše spasení
Hleďme sy vymahati; Ne v nejistém prodlevání Pokáním odkládati: Ochotně se lepšeme, Nebe sy dobývejme; Zde na zemi buďme svatý, By sme tam byli přijatý. To aby se dobře stalo, Musýme hřích přemahat; Ducha lstivé svádí tělo, Na to pozor máme dat; Když se na nás oboří, Jest při nás milost Boží; Jen necoufejme v těžkosti, A nepovolme v radosti. 8 Blahoslaven, kdo bojuje V pevné víře, a s chutí, Zlým žádostem nosvolujenesvoluje, Ten své tělo ukrotí; Skrz hořké přemahání Naleznem potěšení; Chcemli sy nebe zejskati, Musýme hříchům zemříti. Kdo se nechce přemáhati, Kdo jest vlažný, lenivý, Nad žádostmi panovati, Jak pak tedy zvítězý? Nelze bez vojny s tělem Býti vítězytelem; Jen bojovníku věrnému,věrnému Věčnou Bůh slýbil korunu. Být svývolně roztržitým, Podle vůle těla jít; Rozkošem sloužit nemírným, Neníť ducha Páně mít; On v srdcy nepřebývá, Které hřích přechovává; Kdo chce ducha Páně míti, Musý cestou cnosti jíti. Věrně se modli křesťane, Na tvou žádost pozor dej; Ať tebe hřích nepřepadne, Pokušení přemahej; Y když ti bída hrozý, Ty jen čiň rozkažrozkaz Boží, Tak jako křesťan bojuješ, Tak sobě štěstí vymůžeš. 9 Vytrhni se z podanosti, Kterou sy se zavázal.zavázal Nebezpečné nepravosti; Hleď bys jí nemiloval; Dokaž, žes pravý křesťan, An má být obdarován; Pamatůj na slova Krysta.Krysta, Žeť jest k nebi ouzká cesta. Ach hotov sem mou nepravost Před Pánem vyznávati; Ježíši dej mně tvou milost, Vzdy hodně bojovati; Ty sám spravůj vůli mou, Abych pilně konal tvou; Ty chceš, bych se ukřižoval; Já prosým, bys mně pomahal. Tvým slybům se duvěřuji, Jež sy smrtí zpečetil, A k boji se připravuji, Bych mé štěstí nestratil; Ržídiž má předsevzetí, Mysl a těla hnutí; Veden tvou rukou nezhynu, K mému cýly se dostanu.

V.)
Pán Bůh jest mé outočiště, Pán Bůh jest mé outočiště,
A má největší radost; Ten člověk má štěstí jisté, Jenž má k němu důvěrnost, 10 Bože tys můj, skrz zákon tvůj Spokojí se duše má, Dosti mně jest vůle tvá. Kdožby ti nedůvěřoval? Ty sy slabému sýla, Cží zrak by všude neshledal Dobrotu tvého díla? V raddach velký, v skutkach velký Bože! tvá ruka mocná Divi na mně vykoná. Kdokoli tebe miluje, Nikdy není opuštěn; Když ho bída obkličuje, Od tebe jest potěšen; Duše čistá vždy jest jistá; Jí nezarmoutí těžkost, Jen hříšníka trápí zlost. Doufej duše, doufej v Boha, Blázna rozkoš pomine; Smrt mu radost jeho zmrhá, Nábožný se nelekne; Ten když padá, hned zas vstává, A jako skála stojí, Když ho smrt zuve k boji. Važ sy té slavně náděje, Kterou ti Krystus dává; Kdo se od něj uchyluje, V neštěstí se vydává; Tvůj spasytel jest tvůj přítel, Krví, kterou vycedil, Tvé spasení utvrdil. 11 Buď stálá, když se nad tebou Zdvíhá bouře trápení, Bůh dá pomoc, Bůh je s tebou, Posylní tě v soužení; Množství slzý zetře brzy; Tvou uloženou těžkost V stálou promění radost. Bože tys mé outočiště, V tebe doufá duše má; Od tebe mám štěstí jisté, V nebesých jest sláva má: Kdožby sebe zcela v tebe Všemohoucý nesložil? Kdožby se ti nesvěřil? Já se v ruce tvé poroučím, Můj život tobě vzdávám; Tys jasné světlo mým očím, Důvěrnost v tebe skládám; Budiž můj Bůh, a když můj duch,duch Bude se loučit s tělem, Buď mým potěšitelem.

VI.)
Bůh nás řídířídí, zachovává, Bůh nás řídířídí, zachovává,
To sy představ křesťane; Všeliký dary nám dává, Bez něj se nic nestane: Jen jemu se důvěřůj, Ty sy jeho, on jest tvůj. Od něj máš vůli svobodnou, 12 Ale dává ti radu; Bys nezavedl duši svou, Nechce tvou věčnou škodu; Hojně milost rozdává, Jako otec schovívá. Cžisté zachovej svědomí, A tvé napravůj chyby; Bůh ti dá své požehnání, A vyplní svý slyby; Víť onon, co tobě slouží, On tvé dobré rozmnoží. Nech se jenom Boha starat, On tebe neopustí; Vždy beze lsti máš pracovat, Vyhledávat své štěstí; On ti dá přiležitost, Dobře vedsti tvou živnost. Cokoliv máš, porůč Bohu, Snaž se být spokojeným; Nezošklivůj sy chudobu, Z lenosti nebůď uuznýmnuzným; Užívej sylu těla, By ti užitek dala. Na statek se nespolehej, Vynalož ho k dobrému; Blížním, jak můžeš, pomahej, Podej ruku bídnému; Nad darem Božím vládneš, Z něj oučet kládsti budeš. Neníť naše povolání Bohatstvím oplývati; 13 V tom vezdějšímvezdejším přebývání Cností se máme stkvíti; Ta ozdoba jediná Důstojnost jest křesťana. Chudoba k zarmutku není Bídnému uložená, Když z vlastního provinění Nebyla zasloužená. Kdo stratil chléb v zlým čase, Tomu ho Bůh dá zase. Bohu důvěřůj křesťane, On ti tvůj stav uložil; Jen co on chce, to se stane, Tvou cestu ti vyměřil; Cokoliv sy milůj cnost, Nalezneš spokojenost. Ani škoda, ani nouze, Žádná bida, soužení,soužení Tobě odejmout nemůže Tvé ducha potěšení, Které z cnosti nabydeš, V něm k tvému cýly přijdeš. A modli se v důvěrnosti: Bože, Pane, otče násnáš! Za své sy nás přijal děti, Veď nás, jak sám dobře znáš; Tvé správě se koříme, Tvou lásku velebýme. Posylní nás v pokušení, Když bysme zhřešit měli; Odpůst naše provinění, 14 Nimž sme tě urazyli; Odpůst skrz syna svého, Prostředníka našého.

VII.)
Opět sme pospolu, Opět sme pospolu,
Vzdávat Bohu chválu, Bratří! zde se naučiti Zákon Páně, a cnost znáti; Toť jest křesťanů povinost, A naše důstojnost. Strávili sme šest dní V prácech, tento nyní Sedmý Bohu obětůjme, Ze starostí se probůďme; Mysl bůď roztržitosti PráždnáPrázdná, srdce zlosti. Tentoť jest den Páně, V němž mu sloužit věrně Máme bez ošemetnosti, Bez faryzejské vlažnosti, Jako sluší na křesťani, Bohu posvěcený. V ten den Bůh svět stvořil, Zem, nebe ozdobil Nejkrásnějšími tvorami, Y rozumnými duchami; A ustanovil každému Cýl stvoření svému. Když všecko dokonal, 15 CžlovkuCžlověku život dal; Slíčil ho k obrazu svému Uděliv mu dar rozumu, By ho poznal v skutcých divných, Své dobroty plných. To veliké dílo UčinliUčinil z ničeho, Všemohoucým jeho slovem Staň se! všecko šlo svým řádem, Jeho mocy se podivme, Moudrosti se klaňme. Vděčně mu děkůjme, Že jeho dílo sme, Že nás řídí a zpravuje, Každého dne obživuje, Y dnes sme zde shromáždénýshromážděný Z jeho dobrodiní. Zhledni na dítký své Bože, otče, tu sme, Vzýt z ruky tvé požehnání Na všecka naše jednání; Na tebe se spoleháme, O pomoc voláme. Ať naše pobožnost V nás rozmnožuje cnost, Které sme se zavázali, Když sme křest Krysta přijali, Pomni, žes nás za svý přijal, Nám skrz něj milost dal. V čem sme minulý Dni ŽhřešiliZhřešili nehodný, 16 Odpůst Pane milostivý, Odpust otče dobrotivý; Hříchů našich litujeme, Lepšit se budeme.

VIII.)
Kryste tys mé potěšení, Kryste tys mé potěšení,
Vím, že miluješ mne; Vděčný za tvá dobrodiní Jen toužím po tobě; Láska tvá k nám tě pohnula, Z nebe na zem stoupit; Dobrota tvá tě přivedla Až na kříž a umřít. Pohanění zlolajíčné Hříšníků bezbožných Snášels; tvé srdce milostné Sneslo vinu jejich; A když reptali nejvíce Až ku pohoršení, Prosýls za ně svého otce, Že neví, co činí. Y s lotrem posmívajícým Měls velkou outrpnost, Právě hříšníkům bloudícým Podáváš tvou milost; VyVy, jenž Krysta vyznáváte, Spasytele svého, Křesťané, snad nevidíte Trpělivost jeho? 17 Učme se Krysta příkladem Za zlé pomstu nebrát; Šťastný sme, jestli tak budem S nepřítelem jednat; O Kryste láskylásky, místře můj, Od pomsty odvrať mněmě; Chcy nasledovat příklad tvůj, Být podobný tobě. Jako: Bože věřím etc.

IX.)
Bože tys můj, Bože tys můj,
A já sem tvůj; Tys otecotec, já tvé dítě. V té důstojné vznešenosti Přemahám všecky těžkosti; Ona mně k cnosti chuť dává, Dobře živu být pomahá; Tebe chválit, tebe uctít, Jest mně milá povinost. Bože tys můj etc. opakůj. Dals mně ducha rozumného K tvému uctění schopného; Mněs k obrazu tvému stvořil, Sýlu k dobrému udělil; Tebe chválit etc. opakůj. Bože tys můjmůj, a t. d. Tvá dobrota konce nemá, Ona mně svědomí dala, Kterým bych mou žádost řídil.řídil, 18 Mé křechkosti znát se učit. Tebe chválit.chválit, a t. d. Bože tys můj, a t. d. Cokoliv jest okolo mnemne, Všecko oznamuje tebe; Tvous lásku v divích dokázal, Kterak bych tě nemiloval. Tebe chválit.chválit, a t. d. Bože tys můj, a t. d,d. Y syna svého sy mně dal; On spasení mé vymahal; A mne učí znáti tebe, A skrz cnost přijít do nebe. Tebe chválit.chválit, a t. d. Bože tyžtys můj, a t. d. Tvůj zákon skrz něj mně daný, S krví jeho spečetěný, Jest můj vůdce k mému štěstí, Chcy ho zachovat s věrností. Tebe chválit, a t. d. Bože tys můj, a t. d. Mně jest blaze, že sem křesťan, Do cyrkve Boží povolán, Zde se k nebi vycvičitivycvičiti, Tvou dobrotu poznávati, Tebe chválit, a t. d. Bože tys můj, a t. d. Mé srdce jest tobě, Pane, Docela obětované; Odříkám se nepravosti, Chcy přemahat zlé žádosti, 19 Bych tě chválil, Bych tě uctil Srdcem nepokaženým. Bože tys můj, a t. d. Já pod zprávou tvou nezhynu, K mému cylýcýly se dostanu; Dej vesele živu býti, A vesele umírati; Pak tě chválit, A velebyt Na věky věkův! Staň se.

X.)
O jak drahý poklad, Pane, O jak drahý poklad, Pane,
Jest svědomí bez hříchu! Jen když to mám, se nestane, Bych se musel bát trestu: Srdce oplívá tichostí, Neleká se před zlou smrtí; Neb tys, Bože, můj přítel. Že u tebe v lásce stojím, Jsa jistý tvé milosti, Protívníků se nebojím, Jsem živ v spokojenosti; Mysl má jen k tobě zhledá, Když mně pohrožuje bída, A těším se s tvou láskou. Jestli že jazyka zlého:zlého Mne uštípačnost tejrá, Přec mně nikdy srdce mého 20 Pokoj tim neubýrá; Já se jen hříchu varujivaruji, Sylně Boha důvěřuji, Že nevinost obhájí. Má mysl vždy s potěšením Nahlýží do věčnosti, Kteráž Božským zaslýbením Chuť mnemně dodává k cnosti; Tamť nám světle ukáže Pán, Od koho zde býl milován; Tam nábožný zvítězý. Dejž Bože, k mému spasení, Abych konal zákon tvůj, DejžDejž, bych měl dobré svědomí, Bez kteréhož nejsem tvůj; S tebou se Pane smířiti, Vždy se zlého varovati, Bůď má největší pilnost. Budu hlas svědomí mého, Jako hlas tvůj poslouchat, A napomínání jeho Ochotně vykonávat; Ukáželi mně nepravost, Ty otče, uděl mně milost Hned mou chybu napravit. Mám důvěrnost k pomocy tvé, Kterou sy mně zaslýbyl; Ach Bože! přispěj Duši mé, Bych svývolně nechybyl; Jen kdo jest srdce čistého, 21 Může skrze syna tvého Tebe mít za přítele. Jako: Veselte se o duše.

XI.)
Pane, navěky tvá věrnost Pane, navěky tvá věrnost
Trvá všem dobře činit; A každého dne tvá milost Nepřestává nás sylnit: NenítNeníť žádné okamžení, V kterém nám tvé požehnání Nebývá udělené. Ty sy nás v času minulým Otcovskou láskou řídil, Smutné těšil, přispěl bídnýmbídným, Chlebem nás zaopatřil. Hospodine! ty otcovsky Vždy se tak staráš o všecky, Jen s tebou se těšíme. Dej chuť k dobrému, dej sýlu, Živu být spravedlivě; Osvěť rozum poznat pravdu, A jednat svědomitě; Ať tvá svatá přikázaní Skrz syna tvého učení Milujem nadevšecko. Chcem ovšem, Bože, s moudrostí Cžas živobytí strávit; A chyby s opatrností Každého dne napravit: 22 Odlehči, co nás zde tíží, Až se hodina přiblýží Náš věk šťastně dokonat. Jako: příjdižPříjdiž, prijdižpřijdiž.

XII.)
Co chce můj Bůh, y to já chcy, Co chce můj Bůh, y to já chcy,
On všecko dobře činí; BlázenBlázen, kdo jese z jeho mocy S nevěrou vyjmout miní! Pod tim zprávcem, a ochrancem Těžkostí se nebojím; Jeho zpráva mne zastává, S ní se vždycky spokojím. Co chce můj Bůh, to chcy stále, Pro nic nechcy reptati; Mámli mnoho, neb na málemále, Budu mu děkovati; Vezmeli zas skrze zlý čas, Ržeknu: líbý se mu tak, Jeho jméno bůď chváleno, Chceli, může zase dát. Co chceš Bože, ať se stane, Jen ať vždycky má žádost K tobě jest směřena, Pane; Ať mne nezachvátí zlost; Vždy mé srdce ať jest čisté, Abych se ti zalíbyl; A svědomím spokojeným V tvé milosti živu byl. 23 Pomahej mně spravedlnost Konat, a zastávati; A slýbenou držet věrnost, Každého milovati; Být nábožným, a počestným, Jak na křesťana sluší; Pakli klesnu, ať hned vstanu, A nepoškvrním duši. Vedle tvé raddy chcy živ býti, Tvůj zákon zachovávat, Nenech proti pravdě chybyt, Do pověr nedej padat; Světlo mému dej rozumu, A napravůj srdce měmé; Zlé žádosti chcy přemocti, Bych hoden byl lásky tvé. Chcešli, abych dlouho živ byl, Nebudu sy stěžovat; Chcešli, abych nemocný byl, Budu sobě libovat; Nedej, bych mou vlastní vinou Těžkost na se uvalil, Abych pozdě v smutné bídě Mou zpozdilost neželil. Chcešli, abych život skonal, Staň se, Pane, vůle tvá; Proč bych dele tu být zádalžádal, Kde není zustalost má? Já do nebe pujdu k tobě, Od Krysta vykoupený; 24 Dáš mně za cnost věčnou radost, Budu blahoslavený. Jako: Kdož ochrany.

XIII.)
PojdmePojďme, naučme se znáti, PojdmePojďme, naučme se znáti,
Co sou pravý křesťané; Krysta věřit není dosti, A vzývat jmeno Páně; Ti, jenž cestou cnosti jdou, Víru majíce živou, Křesťanmi slout zasluhují, Dítky Boží se jmenují. Blahoslaven ponížený.ponížený, An své chyby poznává; Kdo pejše není oddaný, Když ho štěstí potkává; Bůh ho jistě povyšší, Jemu nebe náleží; Syli živ v poníženosti, Buh tě uctí ve věčnosti. BlahoslavenBlahoslaven, kdo hříchů svých S upřímností lituje, By nalezl milost, nových Bedlivě se varuje: Bůh mu chce odpustiti, Sýlu k dobrému dáti; On zde má pokoj na zemi, Od Krysta mu zaslýbený. BlahoslavenBlahoslaven, kdo jest tichý, 25 Kdo zlým zlé nezplacuje, K nepřátelům dobrotivý, Pomstu neusyluje: Kdo rozkaz lásky koná, Zlosti žádost přemahá; Toho jistě Bůh ochrání, A škůdce jeho pohaní. BlahoslavenBlahoslaven, kdo se snáží Být dobrým, a nábožným, Kdo miluje slovo Boží Chtěje být dokonalým: Kdo nic sylnějc nežádá, Než co cnosti rozmahá; Bůh žádost jeho ukojí, V něm pokoj s radostí spojí. BlahoslavenBlahoslaven, kdo nuzného Bídou pohnutý bývá; Jak může, těžkostem jeho Odlehčit vyhledává; Kdo bídného slyší hlas, A mu radí v dobrý čas; Bůh ho zase neoslyší, Než se nadá, jej potěší. BlahoslavenBlahoslaven, kdo chlypnosti Hledí srdce mít prázdné; Kdo zlých rozkoší mrzkosti Zdrženlivě vyvázne; Kdo tělesná lákání, Obojetná vábení Přemahá stále a věrně, Ten uzří tvář Boží věčně. 26 BlahoslavenBlahoslaven, kdo v pokoji A v svornosti přebývá; Kdo nepřátelstvu, rozbroji Příležitost nedává; Kdo bratřím chválý svornost, Když se bouří prchlá zlost; Kdo nenávist uhašuje, Požehnání zasluhuje. BlahoslavenBlahoslaven, kdo pro dobré Snášet musý soužení, A když se s nim potkává zlé, Svou povinost rád plní; Cnost jeho se nezmáří, Jí vidí oko Boží; Třebas jí zde svět nepoznal, Bůh jí slávu jíž vykázal. Tak Bože, křesťana vedeš Po šťastné cestě cnosti, Aby mohl zde, y tamtam, chčešchceš, Hojně se radovati; DejžDejž, bych byl poníženým, A když klesnuklesnu, kajícým; Bych spravedlnost miloval, A nepřátelům dobré přál. Dej mně dost příležitosti Nuznému pomahati; S mým blížním vždy ve svornosti, Bratrský živu býti; Tělo pomoz přemahat, Abych v chlipnost neupad; 27 Pomoz skrze syna tvého Pilným být skutku dobrého.

XIV.)
O Bože! já sem tvůj vlastnívlastní, O Bože! já sem tvůj vlastnívlastní,
Stvořils mne, bych byl tvůj, K tvé službě, k tvému uctění Uložils život můj. Dals mně ducha rozumného, Bych poznal skutky tvé, A s ními všemohoucýho Vděčně chválil tebe. Cokoli okolo mne jest, Všecko oznamuje Tvou moc, a tobě vzdává čest, Mne k tvé cti vzbuzuje. Já to nemám pocýtnouti? Nemám tě velebyt? Tebe budu vyznávati, Bože, tebe chválit. Dejž, bych v tom mém předsevzetí Vždy věrným setrval. Srdce, usta, živobýtí K tvé cti posvěcoval. Kdo tvůj zákon zachovává, Ten tebe ctí hodně, Kdo těžkost nevyhledává Jej vyplnit věrně. 28 Dobrá sou tvá přikázaní, Plodí spokojenost, Blahoslaven, kdo je plní, Zakusý v nich radost. Onť ví, žes mu přívětivý, Nermoutí ho bída; V těžkostech jest trpělivý, Jen na tebe zhledá. Ty mu otcovský pomaháš, Sýlýš těla křechkost; Ach! mně pomoz, mou slabost znáš, Mou splním povinost. Pak mne jistě nezavrhneš Po časném putování; Skrze Krysta dopomůžeš Přijíti k spasení.

XV.)
Lesy, pole, a pahrbky, Lesy, pole, a pahrbky,
Hory, skály zhynete; Věrnost Boha jest na věky, Ale vy nebudete; Jestli se svět rozboří, Stát bude věrnost Boží. Bůh ke mně své vyřkl slovo, Smlouvu semnou učinil; Nezmění se slyby jeho, Pokuď všecko nesplnil; On sám pravda neklame, Co přislýbilpřislýbil, se stane. 29 Svět ruší pokoj, a svornost, Plodí rozbroje vojnu; V Bohu pak jest stálá věrnost, Na něho se spolehnu; On zustává na věky, Jaký jest byl před věky. Zdáli se mně být vzdálený, Nejblíže jest svá milost, Bych znal, že mu sem příjemný, Dává mně lásky hojnost; Když sem se nejmínnejmíň nadál, On mně svou ruku podal. Ať se svět proti mně bouří, Bůh nezruší pokoj svůj; Světa přízeň ať se zmaří, Přec, ó Bože vždy sem tvůj; Ať y peklo se zdvihá, Bůh mně sylně pomahá. Světa Pán jest můj slytovník, On se tak sám jmenoval; Já sem rád jeho služebník, On mne za svého přijal; U něj mám smilování, On jest mé potěšení. Jemu tedy ustavičně Budu se důvěřovat; Pod zprávou jeho bezpečně Štěstím budu oplývat; Nebe y zem zahyne, Boží slýb nepomine. 30

XVI.)
Bože, otče milostivý Bože, otče milostivý
Zhledni na mou skroušenost; Já s upřimnou kajicností Padám před tvou velebnost; Odpustiž mně hříchy mé, Věčného trestu hodné: Hotov sem se polepšiti, A pokání činiti. Mé žádosti nepořádné Svádějí ducha mého; Žeť tak lehce zanedbávám Pravdu zákona tvého; Ach vůli mou posylnůjposylňůj, Mysl, rozum,rozum osvětcůj: Hotov sem se, a t. d. Tys můj otec, dej mně milost, Kterou sem nezasloužil; Krystus syn tvůj, a přítel můj Předraze mne vykoupil; Pro jeho umučení Prosým o smilování: Hotov sem se, a t. d. Pomahej mně, sem tvé dílo, Které chceš míti šťastné; Svědomí mne těžce tejrá Hříchů jsa povědomé, Kterých sem se dopustil, V nich pokoj mysle stratil; Hotov sem se, a t. d. 31 Když bych klesl, napomeň mne Slova tvého učení; Abych hned vstal, víc neklesal, Bůdiž otče vůdcem mým; Zpravůj, a veď mněmě stále K dokonalosti dále; Až bych přišel do věčnosti Odplatu mou přijmouti. Jako: Ach můj nejsladší.

XVII.)
CžastejcCžastějc se modli křesťané, CžastejcCžastějc se modli křesťané,
Pros Boha v upřimnosti, A v této službě příjemné Neulevůj z vzlažnosti: Mysl k Bohu pozdvihuješ, Jednáš s dobrodincem tvýmtvým, Srdce tvé mu rozvinuješ A těšíš se otcem tvým. Cžastějc se modli v sprostnosti Neošemetným srdcem; Bůh zná srdce, zná žádosti, K jakým směřují věcem: Hleď dříve dary nebeský K tvému spasení hledat; On ostatní zysk pozemský Přislýbil tobě přidat. Bůh se na křik mnohomluvný Cžlověka neohlýží, Kdo jen jest v slovech nábožný, 32 Ať se k němu neblíží; Ta nábožnost faryzejská, Na pohled vylýčená, U Boha sy nic nezejská, Jest od něj zavržená. Cžastějc se modli při prácy, Porůč Bohu tvou snážnost; On ti udělí pomocy, A odlechčí tvou těžkost, Modlíš se jen s pomyšlením, Že chceš věrně pracovat; Modlíš se jen s předsevzetím, Podvodu se varovat. Kdo prosý o rozmnožení Lásky k lidem, ctí Boha; Kdo prosý bez povážení Své prožby, znectí Boha; Kdo svývolně věrnost rušíruší, Kterou Bohu přislýbil, K zahubě vede svou duši, Boha svého potupil. Cžastějc se modli, a poznáš, Bůh že vždy jest otec tvůj; Cžastějc se modli, a schledáš, Jak odejme smutek tvůj; On ví, co ti sloužit může, S čim máš být spokojený; Přijmi, co dá, on pomůže, Bys býl blahoslavený. Cžastějc se modli, a divný Skutky Boží považůj; 33 Skrz ně bude potěšený,potěšený V hořkým zármutku duch tvůj: Patř na dobrotu nesmírnou, Kterou tobě prokázal; Chybýšli, snáš chybu tvou, K polepšení radu dal. Otcovské milosrdenství Představ sy Boha tvého, An pro tvé blahoslavenství Dal na smrt syna svého: Pro tě Krystus krev vycedil, U otce milost zjednal, Od záhuby vysvobodil, Cestu k nebi ukázal. Cžastějc se modli, na každém Místě jest Bůh přitomný, Nemysli, že v chrámu samém Chce ti být nakloněný: On všude rád slyší tvůj hlas; Jeli dobrá žádost tvá, V každém místě na každý čas Jí splní do zajistá. Nezanedbej v shromáždění Do chrámu přicházeti; V společném prospěvování S bratřími jej chváliti: Příklad tvůj vzbudí vlažného, Ty budeš rozhorlený Mu pomáhat k štěstí jeho, Onť bude napravený. 34 Y se modli za blížního, Za každého člověka; Smeť oudy těla jednoho, Tak spojila nás láska: Modli se za nepřítele, On jest lásky tvé hoden; Přej mu dobré, nepomsti zlé, K tomus od Krysta veden. CžastejcCžastějc se modli, a budeš Tvé chyby napravovat; V cnosti nikdy neustydneš, A hříchu se budeš bát: Modli se, nalezneš pokoj Od Boha ti slýbený; Zlých žádostí přemůžeš boj, A budeš oslavený. To mne má přivábyt vždycky K tobě, Bože přistoupit; Tě uctít, tobě vzdát díky, Tvou dobrotu velebyt: Zachraň, otče, od vlažnosti, Ty jen na srdce hledíš; Zapal k pravé nábožnosti, Skrz Krysta mne vyslyšíš. Touž notou.

XVIII.)
Nestěžůj sobě srdce mé, Nestěžůj sobě srdce mé,
Že jest těžko být cnostným, Jednat podle Boží vůle, 35 Krystu býti podobným: Ovšem cnost má své těžkosti, Že zlou žádost přemahá; Ale stálé sou radosti, Ku kterým dopomahá. Když pak některá nepravost Mohla být bez žalosti? Kdy měl hříšník spokojenost? Kdy pak byl bez hořkosti? Cnostný, jenžto opatrně,opatrně Svou žádost v uzdě drží, Vždycky jest živ spokojeně, Y když mu bída hrozý. Mnohá nepravost v začátku Cestou kráčí príjemnoupříjemnou; Když pak se zdá bez zarmutku, Začne být nebezpečnou: Cnost má pak začatek smutný, Namítá jen těžkosti; Ale konec má vítězný, A vede do radosti. Bůh chce, bysme šťastný byli, Proto dal přikázaní, V nich abysme se těšili, Že nás vedou k spasení: On k nám mluví skrze rozum, Svědomím napomíná; Oznámil v Evanjelium, Co každý činiti má. Jej poslechnout, jest být moudrým, A pravdivým křesťanem; 36 Žádostem pak být podaným Jest se měřit s hovadem: Cžlověk nad ně povyššený K cnosti jest ustanoven, Jsa rozumem obdařený Bohu má být podoben. Jen se uč zákon Boží znát, A srdce své přemahej; Nenech zlou žádost panovat, Na tvou zviklost pozor dej; Bůh tvé věrné přičinění Rozmnoží milostí svou; Zanedbášli to cvíčenícvíčení, Sám zavedeš duši svou. Jdi cestou cnosti, necoufej, Krystus tě jí ukázal, Dle jeho příkladu jednej, Protos mu se zavázal: Nedbej na řeč rozpustilých, Jenžto tupí tvou stálost; Neboť ne tak synů lidských, Jak Boží chvála má cnost,cnost. Buď stálá, duše, a vždycky Na konec se ohlýžej; Spočti tvé časný zármutkyzármutky, K věčnosti je přirovnej. Jen krátký jest vezdejší boj, Který v smrti přestane; Potom začné věcnývěčný pokoj, Věčná rádost nastane. 37

XIX.)
Já sem křesťan! to jest má Já sem křesťan! to jest má
Největší důstojnost; Važ sy toho duše má, Uč se znát tvou hodnost; K štěstí sy povolaná, Zde nebe zachutnáš; Jen hledhleď být hřichů prázdnáprázdná, Pokoj mysle shledášshledáš. Já sem křesťan! těžkosti Zemské nejsou hodné K mé budoucý radosti Býti přirovnané: Na věky nesmrtelný U Boha mám býti; Vší hořkosti zbavený Dobrým oplývati. Já sem křesťan! s vděčností Bohu prospěvuji, A že mne z nepravostí Vyvedl, děkuji; Víc mně dej světla tvého, Otče znát pravdu tvou; Od skutku necnostného Zachovej duši mou. Já sem křesťan! o šťastná Někdy má smrt bude; Nechť jest lehká, neb přísná, Vždy mne k Bohu vede; Zde skrze smrt má těžkost 2838 Bude přetržená; Pak má duše za tvou cnost Budeš oslavená.

XX.)
Smrt nás přivádí k životu, Smrt nás přivádí k životu,
Vesel se, kdo sy věrný Bohu, Smrt nad tebou moc stratila; Tvé tělo v zemi zahyne, Duch k Odplatě své zustane; Nábožným smrt jest mzda milá, Hřích bude přemožen, Boj v radost proměnenproměněn, Jaké to jest potěšení V umírání, Skrz smrt Bůh vede k spasení. Vše zlé bude pokaženo, Zde člověk složí své břemeno, Bída na věky přestane; Radost počne neskončená, Tam duše svého Boha pozná, K svému cýly se dostane; Bude Boha chválit, Jemu díky činit, A zpívat před jeho trůnem Vděčným hlasem: Pán buď na věky pochválen. Hrob duchu mému nehrozý, Ježíš jest na pravicy Boží, An zhubil smrt, když vstal z mrtvých, Vezma na se naší vinu, 39 Do nebe nám otevřel bránu, Y mne přijme do počtu svých. Proč bych se bál smrti. Rád jí chcy přijmouti; Služebník sem Krysta věrný, Vykoupený, Blaze mně! budu spasený. Do slávy věčné pujdu, A tomu se klaněti budu, Jejž celé nebe velebí. Ježíš za mé povinosti,povinosti Mne mezy anjelami uctí, A svý mně vyplní slyby; Smrt nejsy mně strašená, Žes k odplatě brána; Pokojně tě očekávám, Až přijde Pán, Jenž mne k sobě povolá sám. Jako: Opět sme pospolu.

XXI.)
Proč se mám lekati? Proč se mám lekati?
Cžeho se mám báti? Když jen dobré svědomí mám, Nic lepšího mít nežádám; Nelekám se, nebojím se, Že mněmě Bůh miluje. Tělesný smyslové, Oulisný svůdcove, Vám, nepřatele nejhorší, 40 Nevzdam se s pomocý Boží; Nelekám se, nebojím se, Cnosti se nespustím. Když sem vás poslouchal, Žádostem se podal, Má rozkoš jen byla krátká; Z ní poslapošla ouzkost veliká; Já lekal se, a bál sem sese, Že mne Bůh opustil. Hrůza mé svědomí V každém okamžení Trápila, soud přísný hrozyl, Že sem sobě jistý nebyl; Lekal sem se, a bál sem se, Že budu nešťastný. Šťastná ta hodina, Která mne vzbudila, Pokání ochotně činit, Mé chyby zase napravit; Jak sem povstal, hned sem zejskal Spokojenou mysl. Jest blahoslavený, Kdo, s Bohem smířený, Prázdný jest všech nepravostí; Může zvolat s upřimností: Nelekám se, nebojím se Na věčnost odejít. Kde se hříšník leká.leká, Před stínem utíká, Cnostný pokojně procházý, A ourazu se nehrozý; 41 Neleká sese, nebojí se Smrti, ani trestu. Bože dobrý otče, Můj sylný ochranče, Zpravůj mé každé myšlení, Žádost, skutek, oka zření; Jestli klesnu, ať hned vstanu, Tebe se nespustím.

Při Mši svate.
Introitus.

XXII.)
Hříšník se tobě, Bože, Hříšník se tobě, Bože,
Ve své nepravosti Zalýbyti nemůže, Leč se vráti k cnosti; Ty jen dobré miluješ, Žes pouhá dobrota; Aniž obět nepřijmeš Od zlého života. Tou pravdou přesvědčený K tobě přistupujem: Nad hříchami skroušený Se lepšit slybujem: Přijmi tu oběť od nás Skrze syna svého; Smrt hříšníka nežádáš, Ale život jeho. 42 Glorya.

XXIII.)
Sláva buď Bohu otcy, Sláva buď Bohu otcy,
Y synu, y duchu, Nerozdílné TrojicyTrojicy, Jedinému Bohu, Jenž nás řídí, zpravuje, Mnoho darů dává, K napravení vzbuzuje, Jak otec schovívá. Od něj probuzený sme Z hříšných nepravostí; Jmeno jeho velebme Ne slovem, než cností: Bůh jest duch, on jen v pravdě, A v duchu chce být ctěn; V faryzejské podobě Nelze být veleben. Před Evanjelium.
Skrz své Evanjelium, Neomilnou pravdu, Lidský osvítil rozum, Jej hájí od bludů: CheChce, bysme v něj důvěrnost Dětinskou skládali; A každý svou povinost VěrnéVěrně vykonali. 43 Kredo.
Jako: Hříšnik se tobě Bože.

XXIV.)
Věřme, co Bůh vyjevil Věřme, co Bůh vyjevil
Skrze syna svého, Jenž nám cestu připravil Života šťastného: Ukažme víru v skutcých, Ta k nebi pomahá; Víra bez činů cnostných Jest víra jalová. VěrmeVěřme, že sme stvořený K obrazu Božímu; Od Krysta vykoupený Být podobný jemu: Dobře smejšlet, a činit Vždy jako on máme, Syc naboženství splnit Jeho nemůžeme. Offertoryum.
Jako: Sláva buď.

XXV.)
Přijmi, Bože, tu obeťoběť Přijmi, Bože, tu obeťoběť
Z rukou kněze tvého; Ona jest lásky pečeť 44 Spasytele mého; Jenž přišel z tvého lůna, Tu oběť nařídil; V způsobu chleba, vína Sebe nám zustavil. Zhledni na utrpení Krysta syna tvého, Za naše provinění Obětovaného; A dej mnemně srdce čisté, Bych tobě byl věrný; Uč mne jít po té cestě, Kterou sem ti milý. Tělo, duši, život můj Tobě obětuji, Cžiň semnou, co chceš, sem tvůj, Tobě duvěřuji; V těžkostech sy nezoufám, Ani v protivenství, Jenom když tvou milost mám, Mám blahoslavenství. Při pozdvihovánípozdvihování.
Pro tvé svaté drahé rány, Jezu Kryste, smilůj se nadnámi. nebo: Kryste! pro nás usmrcený, Tě žádáme, smilůj se nad námi. 45 Agnus.
Jako: Věřme, co Bůh.

XXVI.)
Veselte se, o duše, Veselte se, o duše,
Plesejte radostí; Zde vídíte Ježíše Zkrytého v svátosti; Světa vykupitele, Přítele našého, An z Boha přišel v těle Vykoupit hříšného, A zákon lásky dát. Při večeři poslední K nám zapálen láskou, Dal nám ustanovení, Mít v paměti smrt svou; Jeste, pravil, a píte To tělo, tu krev mou, Vespolek se milůjte, Za vás dám duši mou; Vždicky budu s vámi. Toť jest veliká milost! Zdaliž sme jí hodni? Svůdnou ukrocujme zlost, Nebuďme nesvorný; Krystus lásku svou krví Na kříži zpečetil; Skrz to svaté tajemství 46 Spojiti nás minil; Bratří milůjme se. Při požehnání.
Jako: Sláva buď.

XXVII.)
Bože! tobě vzdáváme Bože! tobě vzdáváme
Oběť syna tvého; Skroušeně tě žádáme Skrz zásluhy jeho, By sy nám všem požehnal Na duši, y těle; Všecky v lásce zachoval, Smířil nepřítele. Požehnej předsevzetí, Které zde činíme K svatému živobytí, K němuž určitý sme; Osvěť rozum, tu pravdu Bysme pochopili, Naše skutky bez bludu Podle ní řídili. Požehnej každou prácy Při naší živnosti, Uděl nám své pomocy Jí konat beze lsti; Duši sylu dodávej K dobrému smejšlení; Zdraví těla zachovej K tvému zvelebení. 47 Tobě se zalýbiti, Bože, vždycky chceme; A dobře živu býti Tobě slybujeme: Od hříchu pro žádnou věc Nechcem být zajatý; Požehnej nás Bůh otec, Y syn, y duch svatý.

Jindy při Mši svaté.
Introitus.
Jako: Kdož ochrany.

XXVIIIXXVIII.)
Smilůj se, Bože, nademnou, Smilůj se, Bože, nademnou,
Mé žádosti mne svádí; A zachvacují duši mou, K zlému skutku přivádí; Nepozorný na tvou pravdu Z dobré cesty se dávam; Kdypak víc bloudit nebudu? Bože veď mne! tě žádám. Nenech mé srdce z vlažnosti Dele býti nestálé; Ať radost zakusým z cnosti, A v dobrém zroste dále; Tak dlouho sy mne schovíval, Ještě mne nezavrhni; Pomoz, abych víc neklesal, Tvou milostí posylniposylni. 48 Glorya.
Jako: přijdižPřijdiž, prijdižpřijdiž.

XXIX.)
Sláva budiž Bohu otcy Sláva budiž Bohu otcy
Stvořiteli našemu, V jehožto jest všecko mocy; Chválu vzdávejme jemu; On největší zalíbení Má všem dobře činiti, Každé miluje stvoření, Chce v nich zveleben býti. Sláva budiž synu jeho, Krystu, jenž umřel pro nás; Zvelebujme jmeno jeho, On jest vykupitel náš; Jenž z lůna otce k nám přišel, Lidské tělo na se vzal; Chtěje býti světa přítel, Za svět se obětoval. Před Evanjelium.
Velebme ducha svatého, Učitele moudrosti; Žádejme světlo od něhoněho, Evanjelium znáti: Bože! račiž nás osvítit, Zpravůj rozum a vůli, 49 Podle něj se chceme řídit, By sme ti věrný byli. Kredo.
Jako: Kdož ochrany.

XXX.)
Věřím v Boha jedinéhojediného, Věřím v Boha jedinéhojediného,
Jenž stvořil nebe, y zem; Věřím v Krysta syna jeho, Jehož učedlník sem: Věřím y svatého ducha Mého posvětitele, Z kterého panna počala,počala Světa vykupitele. Offertoryum.
Věřím, že jest Krystus trpěl, Když konal mé spasení, Pro lidskou vinu že umřel, S otcem svým na smíření; Třetího dne z mrtvých povstal; K Svatým do pekel vstoupil; Šel k otcyotcy, všecku moc dostal; Zas přijde, by svět soudil. Věřím, že řídí duch svatý,svatý Cýrkev, křesťanstvo celé; Že Bůh přijímá kajicý; Z mrtvých že vstanem v těle; 50 Žes, Bože; blahoslavenství Dobrým, trest zlým připravil; Svatý že sou v společenství, V kteréms nás všecky spojil. Agnus.
Jako: PřijdišPřijdiš, přijdiš.

XXXI.)
Duše chceš být potěšená, Duše chceš být potěšená,
Stíská tě hříchů tíže, Syly nad ními skroušená, Přistůp k oltáři blížeblíže, Spasytel tvůj tebe zuve, Srdce připrav kajicý; S tebou smlouvu obnovuje, Zas tě přijme mezy svý. Přijdiš, Kryste, přijdiš ke mně, V dobrém mne utvrditi; Kajicý vidíš srdce mé, Přijď mne tělem krmiti, Kterés na smrt za mne vydal, Chtěje mne mít šťastného; Jak pak bych tě nemiloval, Tak mně milostivého. Potěšená jest duše má, Cýtí rádost nebeskou, Že tu bude obdařena Milostí spasytelnou; Přijmu tělo a krev Páně 51 Jen pod chleba způsobem; Srdce bude posylněné, Budu Božím přítelem. Při požehnání.

XXXII.)
Posylni mne můj Ježíši Posylni mne můj Ježíši
Vždy Boha milovat, Co chce zachovávat, JukJak přisluší. PosylniPosylni, a t. d. opakůj. Blížnímu dobré přát, S nim přátelsky jednat, Jak, a t. d. opakůj. PosylniPosylni, a t. d. Nepřátelům hovit, Za zlé s dobrým platit. Jak, t. d.a t. d. Posylni, t. d.a t. d. Pomahat nuznému, Radit souženému, Jak, t. d.a t. d. Posylni, t. d.a t. d. Být každýmu věrným, Zpravným, a pokorným, Jak, t. d.a t. d. Posylni, a t. d. Bych mému blížnímu Neškodil žádnému, Jak, t. d.a t. d. 52 Posylni, t. d.a t. d. Pověry zamítat, Pravdu vyhledávat, Jak, t. d.a t. d. Posylni, t. d.a t. d. Prospěšným být obcy, Králi, a vrchnosti, Jak, t. d.a t. d. Posylni, t. d.a t. d. Bych skrz celý tejden Cnostný byl každý den, Jak, t. d.a t. d. Posylni, t. d.a t. d. Hříchu se varovat, Příčiny mu nedát, Jak, t. d.a t. d. Posylni, t. d.a t. d. Zlou žádost přemahat, S tebou se křížovat, Jak, t. d.a t. d. Posylni, t. d.a t. d. Ať jsem křesťan věrný, V náboženství pilný, Jak, t. d.a t. d. PožehnějPožehnej mne můj Ježíši, Bych to dobré konal, O které sem žádal, Synu Boží. 53

Jindy při Mši svaté.
Introitus.

XXXIII.)
Před tebou se zde koříme, Před tebou se zde koříme,
Pane náš, otče náš; Svatou oběť vykonáme, Vyslyš dítky, vyslyš nás; Přijmi nás Bože na milost, Odpůst nám naší nepravost; Hříchy naše uznáváme, Skroušeně jich litujeme; Nezavrhni, Nás hříšníký nezavrhni. Ty sy Pane milostivý, Miluješ člověka; Ty sy, Bože, dobrotivý, Nechceš smrt hříšníka; Zhledni na srdce skroušené, K pokání přihotovené; Skrze Krysta syna tvého, Vykupitele našého, Odpustiš nám, Vinu naší odpusť nám. Glorya.
Jako: Veselte se o duše.

XXXVI.XXXIV.)
Buď Bohu sláva samému, Buď Bohu sláva samému,
Vděk buď jeho milosti; 54 Zem y nebe klaň se jemu; Vedle tvé povinosti; On všecko všem dobře činí, Známeť jeho dobrodiní; Velebme ho z vděčnosti. Ovšem, Bože, tebe ctíme S ochotností upřimnou; Život náš tobě zdáváme, Pod zprávou sme rádi tvou; Nepostíhlá jest tvá moudrost, Neskončená jest tvá mocnost; Blaze námnám, že nás řídíš. Kryste, synu nejvyššýho, Pro nás na svět vyslaný, Slyš chválu hlasu našého, Tě ctí tvý vykoupený; Náš prostředníče před Bohem, Chraň nás, ať v hřích neupadnem, Všude ať se množí cnost. Před Evanjelium.
Duše svatý, duchu Boží, Osvěť, naprav, potěš nás, Skrz tebe se pravda množí, Cestou pravdy provoď nás; Tebe ctíme, velebýme, A jistou náději máme, Že nás, Bože, oslavíš. 55 Kredo.

XXXV.)
Což jest platno, že křesťan sem, Což jest platno, že křesťan sem,
Nejsemli živ křesťanskýkřesťansky? Čistý, svatý, hříchu zbaven Nehledimli být vždycky; Jestliže povolání mé Od Boha mně uložené Hodně nevykonávám, Což platno? A jestli Krystu jen jmenem, A ne opravdivým skutkem Podobný býti žádámžádám, Což platno? K Offertoryum.
Běda mně! což bude platno, Až tam budu vzkříšený, Že sem v Krysta, v jeho slovo Věřil jen přetvářený? Jestliže živobytí mé Cnostmi není okrášlené Tu víru mou utvrdit, Syc běda! Jenom ten bude spasený, Kdo má víru, a je cnostný, Kdo hledí dobře živ být; Syc běda! 56 O Bože! v té náději mé Pomoz dobře živu být; Křesťansky, cnostně a svatě Pomoz má leta projít; Dej mně sýlu, dej poznání, Bych zlých žádostí vábení Skrz mou víru přemohl, Dejž Bože! Bych po tomto časným věku U tebe věčnou odplatu Za mý skutky nalezl, Dejž Bože! Agnus.

XXXVI.)
O člověče patř na Krysta, O člověče patř na Krysta,
Jak pro tě trpěl mnoho; HleHle, jak byla ukrutná smrt Vykupitele tvého. Ježíši! můj spasyteli Ctím, a líbám rany tvé, Ruce, nohy, které byli.byli Hřebami proražené. S upřimností, a litostí Nad mýma nepravostmi Líbám bok tvůj, o mistře můj, Obtížený bolestmi. Tvá poslední slova byla Přátelské lásky plná; 57 Dejž, ať vždycky v mým životě Sou mně potěšitelná. Synu Boží! posylni mne Zlou žádost přemahati; A nauč mne, kterak se mám S tebou ukřížovati. K Požehnání.

XXXVII.)
Klaníme se tobě Spasyteli, Klaníme se tobě Spasyteli,
Synu Boží, náš vykupiteli, Svatý, Svatý, Svatý, Kryste věčně svatý, V té svátosti tě ctíme, Tvou lásku uznáváme; Svatý, Svatý, Svatý, Kryste věčně Svatý. Bůď ode všech pochválen, V cnostných skutcých veleben. Tě prosýmeprosýme, smilůj se nad námi, Chraň od hříchu, vzdy přebývej s námi, Svatý, Svatý, Svatý, Kryste věčně Svatý, Ať sy v naší živnosti Chleb dobydem beze lsti; Svatý, Svatý, Svatý, Kryste věčně Svatý, V lásce všecky zachovej, V těžkostech pomocy dej. 58 Vykonali sme dnešní pobožnost, Ach dej, aby v nás tvou vštípila cnost; Svatý, Svatý, Svatý, Kryste věčně Svatý; Uděl nám požehnání V každém našem jednání; Svatý, Svatý, SvatýSvatý, Kryste věčně Svatý, Ať dobrý život vedem, A k tobě se dostanem. E: av; 2002 59

Bibliografické údaje

Nakladatel: Rosenmüller, Karel František; Beránek, Jan Alois
(V Praze, u Rosenmüllerských dědiců, za Jana Beránka Factora.)

Místo: Praha

Vydání: [1.]

Počet stran: 60

Autor motta: Bible, NZ, 2. list Korintským

Motto: Bible, NZ, 2. list Korintským

Exemplář, s nímž jsme pracovali, je opatřen nepůvodní celopapírovou šitou vazbou, desky mají světle hnědý vzor. V levém horním rohu předních desek je vlepen papírový štítek se signaturou (opakuje se též na vnitřní straně desek). Kniha nemá předsádku. Svazek navíc neobsahuje stranu 1 a 2, jež jsou zahrnuty do paginace; pravděpodobně byla započítána též původní obálka knihy. Titulní list je vysazen černě, švabachovými minuskami několika velikostí (nejvýrazněji slova Písně Křesťanské) a zarovnán na osu. Název sbírky odděluje od autorova jména delší rovná zarážka. V dolní polovině strany je umístěna rytina znázorňující výhled do krajiny a v popředí kráčející mužskou postavu s břemenem na ramenou. Tiráž je vytištěna v patě strany, pod zdvojenou linkou, jež se délkou shoduje s druhým, nejdelším, řádkem tiráže. U dolního okraje titulního listu je otištěno fialové kulaté razítko Národní knihovny. Následující strana nese uprostřed moto, v její dolní polovině se nachází razítko ve tvaru erbu s panovnickou korunou a nápisem verzálami P. D. B. Bibliotheca. Strana [5], na níž začíná první píseň sbírky, je v hlavě zdobena ilustrací s náboženským motivem. Nad piedestalem, po obou stranách doplněným bohatým květinovým ornamentem, je vyobrazen symbol božího oka. Jednotlivé písně otevírá zdobená iniciála. V knize nejsou sloky oddělovány volným řádkem; jejich arabské číslování je u každé první sloky vysazeno na předchozím řádku na osu, zatímco všechny sloky následující jsou označeny vlevo, vždy vedle prvního verše. Paginace arabskými číslicemi je vyražena v hlavě stran u vnějšího okraje; na osu je umístěn ornament sestávající z šesticípé hvězdy vložené mezi dvě stylizované větévky. Text sbírky uzavírá na straně 59 opět ilustrace, znázorňující tentokrát květinovou kompozici, která připomíná dva kolem středové osy navzájem propletené rohy hojnosti. Jejich okraje, zobrazené zrcadlově, ústí po pravé i levé straně této kompozice do bohaté, detailně prokreslené kytice. Závěrečná strana [60] je vakát; přetiskuje opět výše zmíněné razítko ve tvaru erbu a fialové kulaté razítko Národní knihovny.

Formát: 173x102 mm

Zdroj. signatura: Národní knihovna ČR, Praha; 65 E 2071

Stachova kniha je vysazena švabachem. V našem vydání v souladu s předlohou zachováváme ypsilon po c-, s-, z- a ve spojce i stejně jako verzálu na začátku každého verše. Obdobně se chováme ke spřežkám užitým pouze namísto verzály s diakritickým znaménkem (Cžisté, Cžas, Ržeknu, Ržídiž). Ve formalizovaném zápisu titulu aktualizujeme pravopis velkých počátečních písmen (křesťanské, slabeckou) a kvantitu samohlásek (službám). Na titulním listu posouváme slovo Kněze o řádek výš, abychom neporušili výsledky veršové staristiky. Ze stejného důvodu nedodržujeme v úplnosti grafiku předlohy a veršové přesahy zatahujeme. Vypouštíme arabské číslování slok a mezi jednotlivými slokami vkládáme volný řádek; každou píseň značíme nejen uvedenou římskou číslicí, ale též incipitem (na základě této úpravy vytváří plnotextová databáze detailní obsah knihy). Údaj o nápěvu se vztahuje vždy k písni, jež následuje. Stránkové kustody rušíme. Stachovy Písně křesťanské pro slabeckou osadu atd. patří k nejstarším textům obsaženým v přítomné edici. Podáváme je v pokud možno nepozměněné podobě s vědomím, že jde o knihu laické, ale i odborné veřejnosti hůře přístupnou. Od současného jazyka se sbírka liší velmi často v kvantitě samohlásek, kde je obtížné stanovit, zda již nejde o tiskovou chybu. V textu ponecháváme slova s více výskyty: rádost, dele, bůď, smilůj se, důvěřůj, našého, zustane, zarmutku ad., dále též slova odpůst - odpust, po cestach, místře - mistře, připravůj, do cyrkve ad., komentujeme pouze místa sporná, například bida, dítký. Méně problematická je hlásková kvalita, kde šetříme opakující se slova vzdy, křechkost, schovívá i další výrazy, například obět - oběť, kladbu ad. Jen v malé míře se objevují vkladné hlásky, zejména -l-, -t- nebo -d- (učedlník; stkvíti se; vedsti, kládsti) a hláskové výpustky (cnosti - ctnosti). Jevy inklinující ze současného pohledu k obecné češtině zachováváme, například ou- namísto ú- (ouzká, oučet, outočiště), -ý- místo -é- (v zlým čase) nebo -ej- místo -ý- (tejden, smejšlení, zejskati). V pravopisu přejímáme distribuci s- a z- v předponách (stratil, splozený, zkrytého) a s- či z- místo vz- (spomínaje, zpírá se), jednoduché -n- (podanost, povinost, nevinost), pravopis i - y, a to včetně kolísání (chlypnosti - chlipnost, svívolně - svývolně), a psaní velkých začátečních písmen ve slovech tímto způsobem zdůrazněných (Duši, Dni, při Mši svaté, ale duch svatý). Grafický záznam slov Glorya, Offertoryum ad. neupravujeme. Neměníme tvary slovesa být převážně v podobě bez j- (sem, sy, sme, sou); akuzativ osobního zájmena mně opravujeme na správné mě. Hranice slov v písmu respektujeme nejen ve spojení předložky a zájmena (semnou - se mnou, nademnou, nadnámi - nad námi) či v příslovcích (na věky - navěky), ale také ve spojce -li psané bez spojovníku (ukáželi, vezmeli). V oblasti tvarosloví a slovotvorby nevstupujeme do deklinace substantiv, odlišné od současné normy například v genitivu singuláru: pokoj mysle, ve vokativu singuláru: duše svatý, v plurálu pak v dativu: rozkošem, dušem našim, akuzativu: na křesťani, lokálu: v prácech, divích nebo instrumentálu: tvorami, duchami, anjelami; necháváme též tvary: tvé časný zármutky nebo nad mýma nepravostmi; zachováváme zájmeno jenž ve stejném tvaru pro všechny rody i obě čísla (s. 7, ř. 7-6 zdola: Sylná mne hájí ruka tvá, / Jenž smrt y peklo přemohla.); slovesné tvary: uhašuje, zuve, včetně tvarů kondicionálu: abysme se těšili, by sme tam byli přijatý; stupňování adverbií: sylnějc; příklonné -ť: známeť, toť, žeť a -ž: dejž, odpustiž, račiž, přijdiž, ale také přijdiš. Minusku po vykřičníku, který neuzavírá větný celek, dodržujeme (s. 28, ř. 4: O Bože! já sem tvůj vlastní,). V interpunkci nejčastěji doplňujeme chybějící čárku mezi větnými členy nebo celky; šetříme však čárku před spojkou a, oddělování infinitivu (s. 13, ř. 16-17: On ti dá přiležitost, / Dobře vedsti tvou živnost.) nebo přirovnání uvozených spojkou jako (s. 21, ř. 12-11 zdola: Budu hlas svědomí mého, / Jako hlas tvůj poslouchat,). Nedoplňujeme interpunkci v přístavku (s. 50, ř. 10-11: Věřím y svatého ducha / Mého posvětitele,) ani ve vokativu (s. 35, ř. 3 zdola: Nestěžůj sobě srdce mé,). V celém textu sjednocujeme zkratku slov a tak dále na převažující a t. d., oddělené od předchozího textu čárkou.