XIV.) O Bože! já sem tvůj vlastní,

Václav Stach

XIV.)
O Bože! já sem tvůj vlastnívlastní,
O Bože! já sem tvůj vlastnívlastní,
Stvořils mne, bych byl tvůj, K tvé službě, k tvému uctění Uložils život můj.
Dals mně ducha rozumného, Bych poznal skutky tvé, A s ními všemohoucýho Vděčně chválil tebe. Cokoli okolo mne jest, Všecko oznamuje Tvou moc, a tobě vzdává čest, Mne k tvé cti vzbuzuje. Já to nemám pocýtnouti? Nemám tě velebyt? Tebe budu vyznávati, Bože, tebe chválit. Dejž, bych v tom mém předsevzetí Vždy věrným setrval. Srdce, usta, živobýtí K tvé cti posvěcoval. Kdo tvůj zákon zachovává, Ten tebe ctí hodně, Kdo těžkost nevyhledává Jej vyplnit věrně. 28 Dobrá sou tvá přikázaní, Plodí spokojenost, Blahoslaven, kdo je plní, Zakusý v nich radost. Onť ví, žes mu přívětivý, Nermoutí ho bída; V těžkostech jest trpělivý, Jen na tebe zhledá. Ty mu otcovský pomaháš, Sýlýš těla křechkost; Ach! mně pomoz, mou slabost znáš, Mou splním povinost. Pak mne jistě nezavrhneš Po časném putování; Skrze Krysta dopomůžeš Přijíti k spasení.