K Umce.

Václav Stach

Já Cžech pevně v tebe doufal(Na) Umko že to dovedu(Na) O čemž mnohý bludně zoufal(Na) V časých s zadu s předu(Na) Až do této přítomnosti(Na) Kde jsy na mne dar milosti(Na) Přívětivě vylila(Na) Bych spořádal své zpívání(Na) Bez těžkého namáhání(Na) Tys mi všude svítila(Na) Proběhl jsem tu strašlivou(Na) Cestu v krajích veršovských(Na) Ty jsy mysl mou tesklivou(Na) Pro znik kusů mistrovských(Na) Dobrotivě ukojila(Na) Svou moc s vtipem jsy spojila(Na) K velké rozmanitosti(Na) Díla v verších všelikého(Na) Jak z jazyka jde Cžeského(Na) Tys obživla mocnosti(Na) Y já tomu se nenadál(Na) Co z jazyka můžem mít(Na) S tebou kráčel jsem dál a dál(Na) Sycbych nebyl mohl jít(Na) Ve tmách všech veršovských skrejší(Na) Hory přešel jsem příkrejší(Na) A neustál v dolinách(Na) S tebou sýlu mám y světlo(Na) Kam jsy zhledla všecko květlo(Na) V spanilejších rovinách(Na) Ale promiň mé poklesky(Na) Kde jsem nohu vyšinul(Na) Chtěl jsem veršem jíti hesky(Na) By v něm jazyk nehynul(Na) Nezhrdneš nim jsem bezpečný(Na) Můj um za to ti jest vděčný(Na) Jejž mám také od tebe(Na) Ho své mocy nepřičítám(Na) Svémyslnost já zamítám(Na) Podrobuji ti sebe(Na) Víš jak smejšlím vše srdečně(Na) Co vlastenská harfa zní(Na) Tim čistější hlas ti vděčně(Na) Bude vycházeti z ní(Na) O mých bratřích též to doufám(Na) Cžeši jako já necoufám(Na) Budou tebe věrně ctít(Na) Vděční žes je milovala(Na) Darem jejž jsy mně podala(Na) Vždy tvou chválu budou chtít(Na) Pomáhalas na Moravě(Na) Pilnějšímu Cžechovi(Na) V tom co doma nebyl v stavě(Na) Snad staršímu bratrovi(Na) Příklad v mladším ukazuješ(Na) Jistě oba je miluješ(Na) By ti slavně zpívali(Na) Budouť oba toho pilní(Na) Kterak jsou rozdílně sylní(Na) Jak od dávna bývali(Na) Zmizýť v nich nedbánlivost(Na) Na své dokonalosti(Na) Ty roznítíš v nich bedlivost(Na) O jazyka přednosti(Na) Jež jim přirozenost dává(Na) A tvá milost zachovává(Na) Okrášlejí nim sebe(Na) v bratrském milování(Na) Spořádají své zpívání(Na) By chválili nim tebe(Na) Všem odpouštíš neuznalost(Na) V dlouhém zapomenutí(Na) Měliť rány své zsynalost(Na) Jenž dusyla vnuknutí(Na) Srdce k tobě vzbuzeného(Na) Ta prznila sýlu jeho(Na) A zplodila slepotu(Na) V kteréž rostlo protivenství(Na) Sneslť rozum příkořenství(Na) s násylou mrákotu(Na) Teprv duše zas okřála(Na) V pořádnější svobodě(Na) Když se prve tůze bála(Na) V obecnější nehodě(Na) Že tvé světlo jasnějc svítí(Na) Cžech s Moravcem se zas cýtí(Na) K kroku vznešenějšímu(Na) Oba v světle tvém vidějí(Na) Jak se pevně zjednotějí(Na) K skutku výbornějšímu(Na) Dalas příklad vznešenosti(Na) U Teutonů sousedů(Na) Ukázalas nám přednosti(Na) Nezděděné od dědů(Na) Vlastenského pokolení(Na) Předčili jsou nás v umění(Na) A tvou mocý budějí(Na) Bychom také k skutkům vstali(Na) A důkazy umu dali(Na) Po němž Cžeši dychtějí(Na) Pozorujíť jak těžkosti(Na) Jsem v jazyku přemáhal(Na) Tu ho znají v spanilosti(Na) A jak jsem v něm dosáhal(Na) Co se tajné všem být zdálo(Na) Tvou pomocý se to dálo(Na) Že se starý zjevil duch(Na) Ty ho Umko osvěcuješ(Na) Ty ho sylně podporuješ(Na) Aby od něj byl ctěn Bůh(Na) Na tvé velké poručení(Na) Zpěvem k Pánu letěl jsem(Na) Rozhlašoval naučení(Na) Jež dostala od něj zem(Na) Má píseň mu posvěcená(Na) Pravdou s nebe osvícená(Na) Má od tebe pohnutí(Na) Neb ty ducha pozdvihuješ(Na) Cžisté srdce zapaluješ(Na) K Bohu v verších svou chutí(Na) V tom sy moudrost tvá libuje(Na) O Královno umění(Na) Cžech s Moravcem přislibuje(Na) Splnit to tvé mínění(Na) Oslavějí Tvorce tvého(Na) A Původce ducha svého(Na) Ty je umem zdůstojníš(Na) Tak své milé korunuješ(Na) Věštcům radost připravuješ(Na) Ty jim slávu rozhojníš(Na)

Patří do shluku

kryst, těžkost, nábožnost, ctnost, nepravost, žádost, tejrat, ctnostný, pomahat, zpravovat

56. báseň z celkových 483

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Cedr Černohorský. (Antonín Jaroslav Puchmajer)
  2. Mé předsevzetí. (Václav Stach)
  3. DE PROFUNDIS. (Josef Václav Sládek)
  4. K Pánu Bohu. (Marie Čacká)
  5. K Vykupiteli. (Václav Stach)
  6. Má vlast. (Václav Stach)
  7. VĚNOVÁNO (Božena Benešová)
  8. Jho sladké a břímě lehké. (Václav Svatopluk Štulc)
  9. BOŽE, VĚČNÝ SPRÁVCE VŠEHO. (Josef Václav Sládek)
  10. III.) Ach můj Bože! jak tak mnohá (Václav Stach)