Sen světáka.
Budu vám povídat, co se mi zdálo,
Nebyl jsem opilý, spal jsem jen málo;
Neboť jsem v srdcy svém cýtil těžkosti,
Se nemoha zbavit hořké žalosti.
Ležel jsem na srdcy hrozně strápeném
S hlavou podepřenou s timto ramenem.
Přišla má Nanynka, za ruku vzala,
Ržkouc: Jáť mám tě ráda! hubičku dala.
Já se ze sna schopiv objal Nanynku.
Nastojte! co jsem měl? – v ruce peřinku!
Běda mně! v zármutku co sy počít mám?
Na věky nešťastný, že to děvče znám!
Ono mne y ve snách stále sužuje,
Hubičkou mne klame; jen ji slibuje.
Nedala, věřte mi, ani jedinkou.
Co ji znám, zhrdá mnou pyšná chudinkou.
127
Mé srdce omdlévá, k ní celé hoří.
Jen ji chce, žádné se věrnějc nekoří.
Výborná spanilost jiných neláká;
Předc od mé hubičky Nanynka skáká.
Snad mi učaroval tajný nepřítel?
O! kdybych ho věděl, bylbych mu mstitel!