Zpěv tří králů.
Když tří králů veleslavné plémě
V zboru stkvělém přišlo do Betlémě,
Obuzeno zázračnými zjevy
Vzpělo o své bláze svaté zpěvy:
„Hledali jsme tebe s dávna
Se všelikou duše snahou,
Na blankytu hvězda zprávná
Vodila nás cestou blahou.
Ode vzdáli
K tobě králi
Vážili jsme cestu
K tomu tvému městu.
Nalezli jsme tebe,
Nalezli jsme nebe.
O ty světa kráso,
O ty lidstva spásospáso,
O ty věčný rájiráji,
O ty rájský máji!
O všech světů kníže!
Palác tvůj ta chýže!
Jak jsi se tak sklonil,
Blesk svůj pozaclonil.
Jasně však s tvé tváře
Odlívá se záře,
A ten vládný oka tvého vzhled
PravíPraví, že ti podroben jest svět,
Že již v brzkou dobu
Všechnu ďábla zlobu
Všemocnou svou kuší
Vláda tvoje zruší.
43
O svite, tresti milá všech krás,
Přijmi ty dárky malé od nás.
Volili jsme o pospěchu
Dary tyhle ti v útěchu,
Jak nám vnukla předtucha
Od svatého od ducha.
Ai v zlatě tomhletotomhletom ctíme tebe
Jak světa krále a krále nebe.
O dej ty nám za to
Lásky svojí zlato!
V tomhle kadidlekadidle, co libě vonívoní,
Srdce se tobětobě, že Bůh jsijsi, kloní.
Rozžehni nám, Boží robě,
Svatou zbožnost po útrobě.
V té pak mirry masti
Značíme dav strasti,
Jenžto tebe čeká
Jako proudní řeka.
O! i masť tu přijmi v lásce,
Podrob se těch strastí částce,
Smiluj nad zemí se nad ubohou,
Pošlap hada zlého svojí nohou.nohou.“
Takto u posvátném hlaholu
Pěli králové tři pospolu.
Díťátko se na ně pousmálo,
S dary těmi libě sobě hrálo,
Nejvíc láskou čirou
Hrálo sobě s mirrou.
44