Svatá Lucie.
Neviděl’s tu svatou pannu,
Lucie se nazývá?
Pošla ona tam v tu stranustranu,
Kde tkví květná olíva.
„Viděl jsem ji; bohem vzňata
Před sudími stanula,
S obličeje záře svatá
Líbezně jí kanula.“
A co onen sudí krutý
S pannou svatou rozmlouval,
Že se jako pominutý
Na ni zlostně prosouval?
„Pronášela ona slova
K němu silou proročí,
Proto jemu pořád z nova
Mračilo se obočí.“
48
Nad děvou když sudí mladou
Zuřivost svou vyproudil,
Kam pekelnou svojí radou
Světici tu odsoudil?
„Odsoudil ji strohý sudí
K horoucímu zápalu,
Z toho však ctné její hrudí
Vzdalo Bohu pochvalu.“
Tedy vřelá ohně žíře
Schvátila ji v potravu?
Za mzdu dáno její víře
Takovouto popravu?
„Žíře ohně byla žhoucí,
Plamen v šíř se rozhostil,
Leč duch Boží všemohoucí
Ji z té smrti vyprostil.“
Svědectví král nebes tedy
Vydal její nevině?
Nemohla již pro ty vzhledy
Umříti co rekyně?
„Moudrost Boží nevyzpytná
Zvláštní cestou kráčela,
Děva ona neješitná
Vlastní krví orděla.
Hlava svatá v obličeji
Dýkou ostrou obledla,
Zbožná ale duše její
K nebesům se pozvedla.
Přišel anděl v sličné záři
Drže palmu s lílijí,
A s milostnou ujal tváří
Vzhůru svatou Lucii.“
49