Nedočkavost.
Jaro povzniká již,
Slunko jasně svíti;
Proč se, krásné kvíti,
Vláhou nenapájíš?
„Chtělo bych se spojiť
Otavnou já vláhou,
Však mráz těžkou váhou
Nepřestává brojiť.“
Vrať se tedy zpátky
Do mateře země,
A tam čekej němě
Po čas ještě krátký.
„Nemohu se vrátiť,
Povstalo sémsem skůře,
Musím se zlé můře,
Mrazu, dáti schvátiť.“
Proč jsi dříve lezlolezlo,
Než hojemství květlo?
Nebyloby smetlo
Morany tě žezlo.
„Slyšelo sem zvuky
V nitru země černé,
Mnělo sem býť věrné
Buzením to ruky.
Ach byl klam to hrubý!
Nepřítel to svůdce
Po liché mne půtce
Vedl do záhuby.“
50
Mládeži ty naše
Proč jsi nedočkavá?
Proč tvá mysl plavá
Světem takto plaše?
Kolik tebou vlasti
Pošlapano semen!
Kolik na ni břemen
Uvaleno strastí!
Kdo ji vzhůru zdvihne?
Kdo můž bol jí zhojiť?
Kdo ji poukojiť
Zámutek ten stihne?
Mládeži ty drahá
Nebuď plachou dále,
Ať nás zlého v mále
Nezhubí lest vraha.
Jako husa klasuklasu,
Jako růže nachu
Bez strachu a plachu
Dočkej svého času.